Kostel je orientovaná zděná omítnutá stavba s obdélnou lodí, stejně vysokým, avšak užším presbytářem s trojbokým závěrem, s nízkou sakristií na severní straně presbytáře a hranolovou věží na západě. Půdorys kostela rozšiřují opěráky, nacházející se na severní, východní a jižní straně. Pod opadanou omítkou je v některých partiích vidět zdivo, tvořené převážně lomovým kamenem, doplněným – zejména u otvorů – cihlami. Západní průčelí chrání v dolní části nízký sokl, obíhající celou stavbu. Výrazným členícím prvkem jsou čtyři pilastry, probíhající až pod hlavní římsu. U nároží jsou jednoduché, po obou stranách střední osy sdružené ze tří. Mají soklovou patku, u sdružených pilastrů doplněnou nad soklem římsou. Stojky jsou bez výzdoby, hlavice toskánské. Pilastry nesou kladí, jehož dolní i horní část ukončuje profilovaná římsa, zalamující se nad pilastry. Nahoře římsa přechází v bohatě profilovanou římsu hlavní. Ve středu průčelí je situován vstupní portál. Poměrně jednoduché dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce mají na každém křídle tři pole nad sebou. Nízká dolní a horní jsou zhruba čtvercová, vysoké střední obdélné, orientované na výšku. Pole vyplňují vodorovně kladená prkna. Vstup má dvojité orámování. Kolem dveřního otvoru je jednoduché kamenné ostění se zvýrazněnými okraji, vně tohoto ostění kamenný portál. Jeho stojky ukončuje mohutná voluta, situovaná závity směrem ke stěně lodi (velký závit je nahoře, malý dole). Povrch voluty je opatřen výžlabky. Portál nese segmentový fronton, lemovaný profilovanou římsou – ta se nahoře nad pilastry zalamuje. Nad vstupem se ve stěně nachází zazděný okenní otvor, jehož obdélný tvar je nahoře zakončen do mírného segmentového oblouku. Pod otvorem je profilovaná parapetní římsa. Zazdění vytváří mělkou niku. Po obou stranách střední osy, v úsecích mezi sdruženými a nárožními pilastry, je ve stěně lodi prolomena půlkruhově zakončená nika, zaklenutá konchou. Je situována níže, než okno nad vstupem. V jižní nice se nachází socha sv. Barbory. Čelně zobrazená světice stojí na nižším rozvlněném podstavci, který má snad evokovat královskou korunu. Je oblečena do šatu, členěného do převážně svislých záhybů. Šat má širší dlouhé rukávy, dole ohrnuté, suknice je dvojitá. Horní z nich je kratší, dole má ozdobný lem a je rozevlátá. Oděv je přepásaný, na pás jsou připojené pruhy látky, visící po horní suknici a sahající nad polovinu její výšky. Barbora má ještě plášť, halící záda a obě paže i s částmi předloktí. Sepnutý je na prsou. Obě paže jsou ohnuté v lokti – pravá vedle těla, ruka drží velký kalich (patrně s hostií). Levá je situována mírně níže, ruka, spočívající na hrudi, přidržuje palmovou ratolest. Na hlavě, natočené k pravému rameni, jsou dlouhé vlasy, členěné do jednotlivých pramenů. Jsou sčesané z čela a splývají na záda. Jejich část snad kryje plášť. Obličej světice je již špatně zřetelný. V severní nice stojí socha sv. Kateřiny. Také ona je umístěna na podstavci, snad připomínajícím královskou korunu. Zobrazena je čelně, postava je lehce prohnutá. Oblečená je do nepříliš členěného přepásaného dlouhého šatu s dlouhými rukávy, dole ohrnutými Výraznějším prvkem je plášť, který přechází dopředu přes levou paži a předloktí a také pod pravou rukou. Plášť zakrývá velkou část sukně šatů a za levým ramenem světice je vzdutý. Obě paže jsou mírně ohnuté v lokti vedle těla, ruce přidržují plášť – v levé dlani je navíc vložená palmová ratolest. Na hlavě, natočené k levému rameni, jsou dlouhé vlnité vlasy, vroubící obličej a spadající na záda. Na krku jsou korále (?). Obličej je již špatně zřetelný. Za dolní částí postavy světice a podstavcem se na pravé straně (z hlediska pozorovatele) nachází Kateřinin atribut – ozubené kolo. Viditelná je z něj pouze pravá a střední část, zbytek je zakryt. Nad profilovanou hlavní římsou se zvedá v šíři střední osy průčelí hranolová věž. Po stranách je doplněná nízkou atikou, která má u nároží zesílenou pilířkovitou část a nahoře profilovanou římsu. Nad atikou se ještě k věži napojují nepříliš velká konvex-konkávní křídla. Západní stěna věže má dole sokl, u nároží jsou jednoduché pilastry se soklovou patkou a dvěma římsami vymezenou hlavicí. Tyto římsy pokračují po celé šíři stěny a přecházejí i dále na sousední strany. Oddělují tak obě etáže věže. Uprostřed západní stěny je umístěno okno, uzavřené žaluzií s vodorovně kladenými lamelami. Okno v dolní etáži je nahoře zakončené do velmi mírného segmentového oblouku a má profilovanou parapetní římsu, okno v horní etáži má hořejšek tvaru půlkruhu. Pod bohatě profilovanou hlavní římsou je pás kladí, lemovaný nahoře a dole tenkou profilovanou římsou. Do jeho středu zasahuje kruhový ciferník věžních hodin s arabskými číslicemi, umístěný nad horním oknem. Stejné členění je i na zbývajících třech stěnách věže, kde však chybí dolní okno a rovněž ciferník. Věž má cibulovitou střechu, přecházející v polygonální věžičku, zakončenou menší obdobou dolní střechy. V jejím vrcholu je zasazena hrotnice s makovicí, zakončenou kovovým patriarším křížem a hromosvodem. Jižní průčelí, dole chráněné velmi nízkým soklem, má u obou nároží stejný pilastr, jako na západní straně. Výrazným prvkem fasády jsou také mohutné jehlancové opěráky, směrem vzhůru se zužující a sahající do značné výšky. Stěnu dále člení lizénový rám, tvořený svislou lizénou u jihozápadního nároží a vodorovnou lizénou pod hlavní římsou. K dolnímu okraji vodorovné lizény sahají zmíněné opěráky, jejichž korunu kryje deska. Lizény a opěráky vytvářejí pole, opatřené plastickým a barevně odlišeným lemem, ve vnitřních horních rozích s obloukovitým vykrojením. Ve všech čtyřech osách jižní strany lodi jsou stejná okna. Jsou umístěná ve špaletě, nahoře je zakončuje segmentový oblouk. Rozděluje je sedm vodorovných a sedm svislých příčlí. Okna nahoře a na bocích lemuje profilovaná šambrána s šipkovitě rozšířenými horními rohy. Pod oknem je parapetní římsa. V ose třetí od západu je pod oknem vstup – jednokřídlé prkenné dveře. Lemuje je jednoduchý portál s rozšířenými horními rohy a profilovaným vnějším okrajem. Základní členění stěn presbytáře je obdobné jako u lodi, sokl je zde dvoustupňový. V jižní stěně je okno, stejné jako v lodi – včetně orámování. Takové okno je i v jihovýchodní a severovýchodní stěně závěru. Zde je však zdobné pole, lemující uvnitř lizénový rám, doplněné pásem nad oknem (s obloučkovitě vykrojenými rohy) a pod oknem (rovným). Rovná střední stěna závěru je bez otvoru. V části presbytáře jsou opěráky. Obdobné jako u lodi jsou u styku lodi a presbytáře a mezi jihovýchodní a východní stěnou závěru – ten má nahoře ještě o něco užší nízký stupeň, umístěný u vodorovné lizény pod hlavní římsou. Podobně je tomu i u opěráku mezi jižní a jihovýchodní stěnou presbytáře, který je však polygonální. Většinu severní fasády presbytáře zakrývá připojená sakristie, viditelná je pouze horní část se stejným členěním jako na protější straně. Sakristie má obdélný půdorys, na západě se napojuje k opěráku mezi presbytářem a lodí – zde je její stěna ukončena do trojúhelného štítu. Severovýchodní nároží sakristie je zpevněno velmi širokým opěrákem, směrem vzhůru se zužujícím a sahajícím až k hlavní římse. Stěny obíhá dvojitý sokl. Východní a západní fasáda jsou bez otvorů, v severní stěně je okno, ukončené do mírného segmentového oblouku. Je dvojité, s vnějšími křídly v líci, dvoukřídlé dřevěné. Křídla rozdělují dvě vodorovné příčle, mezi vnějšími a vnitřními je osazena mříž. Otvor lemuje jednoduchá šambrána. Stěny zakončuje profilovaná hlavní římsa, na západě se nad ní zvedá štít. Střechu sakristie kryjí dvojitě kladené bobrovky. Severní průčelí lodi je provedené stejně jako jižní, pouze zde chybí vstup. Loď má sedlovou střechu, presbytář rovněž, závěr půljehlancovou. Krytinou jsou dvojité bobrovky. Na východním konci střechy presbytáře je v jeho hřebeni zasazena polygonální zvonička s cibulovitou střechou. Na západním průčelí je v dolní části pod nikou se sochou sv. Barbory umístěna pamětní deska s nápisem: „V TOMTO KOSTELE PŮSOBIL OD ROKU 1922 / DĚKAN FRANZ SITTE. / NAPSAL DÍLO „NA SLUNNÉ STRANĚ MILEŠOVKY“, / KTERÉ POJEDNÁVÁ O DĚJINÁCH BOŘISLAVI. / ZEMŘEL ZA NEVYSVĚTLENÝCH OKOLNOSTÍ / 8. LEDNA 1960 V LITOMĚŘICKÉ VĚZNICI. / IN DIESER KIRCHE WIRKTE SEIT 1922 / DEKAN FRANZ SITTE. / ER SCHRIEB DAS WERK / „AN DER SONNENSEITE DES MILLESCHAUERS“, / DAS DIE GESCHICHTE VON BORESLAU BEHANDELT. / AM 8. JANUAR 1960 / STARB ER UNTER UNKLAREN UMSTANDEN / IM LEITMERITZER GEFÄGNIS.“