Klášter dominikánů čp. 97 je přistavěn k jihozápadní straně kostela sv. Vojtěcha, ke kterému tak přiléhá severovýchodní stranou svého severovýchodního křídla. Jedná se o zděnou hladce omítnutou patrovou, částečně podsklepenou, dvoukřídlou budovu postavenou na půdorysu písmene “L” s podkrovním podlažím osvětleným pultovými vikýři. Střechu má nad severovýchodním křídlem pultovou na jihovýchodní straně zvalbenou, krytou měděným plechem, nad jihovýchodním křídlem sedlovou, na jihozápadním konci zvalbenou, krytou betonovými raženými červenými taškami. Pultové stříšky vikýřů jsou na obou křídlech kryty měděným plechem. Fasády jsou vodorovně členěny jednoduchým soklem a profilovanou korunní římsou. Svislý směr je zdůrazněn pouze na západním nároží severovýchodního křídla, které je zakulaceno a dovnitř odsazeno. Okna jsou dnes (pokud nebude uvedeno jinak) zdvojená dvoukřídlá čtyřtabulková dovnitř otvíravá osazená ve špaletách. Jejich šambrány mají vnější obrysovou lištu a vyrůstají z jednoduše profilované (typicky barokně) podokenní římsy - to vše je na severovýchodním křídle provedeno v pískovci a na jihovýchodním křídle ve štuku. V přízemí jsou okna opatřena mřížemi barokního tvaru. Okna vikýřů jsou oproti výše popsaným menší, dvoutabulková a jsou bez šambrán. Hlavní severozápadní vstupní štítové průčelí severovýchodního křídla je dvouosé, přičemž 2. osa je v přízemí zakryta přistavěným hospodářským objektem. V 1. ose v přízemí je okno nahrazeno dveřmi osazenými v pískovcovém portále s profilovaným ostěním a s ušima. Vlastní dveře jsou dnes sice novodobé, ale vkusné - umělecky hodnotné, pravděpodobně zhotovené dle návrhu Miroslava Houry (3. srpna 1933 Krhanice – 19. ledna 2006 Ústí nad Labem) na začátku 70. let 20. století. Jsou svlakové dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé s pevnou podstatně menší horní částí. Na vnější lícní straně mají plochu řezbou rozdělenu na rastr na koso postavených čtvercových polí, z nichž deset je opatřeno kruhovými okénky, ostatní jsou ozdobeny plochou řezbou. Klapačka s dolním okrajem pevné části vytváří na dveřích latinský kříž. Nad portálem dveří je umístěn mladší ze dvou dominikány užívaných erbů: V rolverky a akanty ozdobené korunované kartuši heraldický štít, v jehož horní části jsou dvě zkřížené ratolesti (liliová a palmová) mezi nimi hvězda, v dolní části kráčející pes držící v hubě hořící pochodeň, pod štítem zavěšen růženec. Štít průčelí, nad korunní římsou, je ve své kompozici poloviční, protože je před pultovou střechou. Je zakončen polovicí trojúhelného okřídleného frontonu (s velmi malými křidélky), okno (se štukovou šambránou a podokenní římsou) má pouze v 1. ose průčelí, nad oknem v patře má štít volutové křídlo, u jehož voluty, zhruba nad nárožím budovy, je osazena pískovcová dekorativní barokní váza zakončená plameny. Jihozápadní zahradní podélné průčelí severovýchodního křídla je šestiosé, rozdělené středním mělkým rizalitem na 2 + 2 + 2 osy. Pultové vikýře ve střeše jsou v osách oken, nejsou však nad rizalitem (kde jsou nahrazeny malými střešními okny), proto jsou pouze čtyři. Rizalit má čtvrtkruhem vybraná nároží a mezi okny, ve středu výšky, má obdélné na výšku postavené štukovým rámem vymezené zrcadlo se čtvrtkruhy vybranými rohy a nahoře a dole rozšířené o půlkruh. V rizalitu jsou okna v přízemí osazena o něco výše, osvětlují mezipodestu schodiště mezi přízemím a patrem, hned pod nimi jsou na ně “nalepena” další okna (v podstatě stejná, ale nízká, dvoukřídlá dvoutabulková) osvětlující prostor pod mezipodestou. Před adaptací kláštera na přelomu 60. a 70. let 20. století zde byly svlakové ven otvíravé (pravé a levé) dveře. V koutě na jihovýchodní straně, při styku obou křídel budovy, je průčelí v patře prolomeno malým okénkem sloužícím k odvětrání sanitárního zařízení zřízeného při adaptaci kláštera. Severozápadní zahradní podélné průčelí jihovýchodního křídla je pětiosé, V 1. ose v přízemí byly před adaptací kláštera dvoukřídlé dovnitř otvíravé levé rámové dveře o šesti výplních s nadsvětlíkem o dvou tabulkách. Pultové vikýře ve střeše jsou v osách, není však kvůli valbě v poslední ose, proto jsou pouze čtyři. Jihozápadní zahradní boční průčelí jihovýchodního křídla je dvouosé, ve 2. ose v přízemí je okno nahrazeno dveřmi osazenými ve zděném ostění opatřeném štukovou šambránou s vnější obrysovou lištou. Vlastní dveře jsou dnes sice novodobé, ale vkusné, hodnotné, pravděpodobně zhotovené též dle návrhu Miroslava Houry na začátku 70. let 20. století jako dveře hlavního průčelí, ale jsou méně zdobné. Jsou svlakové dvoukřídlé pravé dovnitř otvíravé, na vnější lícní straně mají plochu řezbou rozdělenu na rastr na koso postavených čtvercových polí, z nichž deset je opatřeno kruhovými okénky, ostatní jsou ozdobeny plochými kruhy. Jihovýchodní podélné průčelí jihovýchodního křídla je z větší části zastavěno budovami na sousedních parcelách. Na severovýchodní straně má rizalit se sdruženými okny v obou nadzemních podlažích - v přízemí od původní sakristie a v patře od původní oratoře. Vlastní průčelí má okna při tomto rizalitu, v přízemí výše popsané a v patře sdružené, obě osvětlují chodby, zrovna tak jako třetí okno, které je v patře, zhruba ve středu zbytku průčelí.