Starý hřbitov přibližně obdélného půdorysu je svou podélnou osou orientován směrem SZ – JV. V Západní části je ohradní zeď prolomena pilířovou bránou s vraty, ve východní je úzkým krčkem kolmo napojena nová část hřbitova. Cesta vede od vrat směrem k novému hřbitovu. Přesná datace založení starého hřbitova se nedochovala. Podle nejstarších pramenů je předpokládaný vznik datován do 90. let 17. století. Pohřbívání na starém hřbitově bylo ukončeno v roce 1865, jeden náhrobní kámen ale pochází až z roku 1868. Celkem se zde nachází 138 dochovaných náhrobních kamenů. V roce 1931 byla pořízena podrobná dokumentace včetně přepisu hebrejských nápisů a zakreslení jejich umístění. V té době se ve staré části hřbitova nacházelo 155 náhrobků, z toho 105 datovaných před rokem 1850. Po druhé světové válce byly náhrobky vytrhány a opřeny o zeď. V 90. letech byly znovu rozmístěny, ale dokumentace nebyla k dispozici, takže náhrobky nestojí na původních místech a 17 náhrobků z původní dokumentace chybí. Z dokumentace vyplývá, že pohřbívání v 17. století začalo v severním rohu (vlevo od cesty), ve východní části se začalo pohřbívat ve druhé polovině 18. století a pokračovalo se jižním směrem. Za nejstarší náhrobek je považován kámen (č. 77) z roku 1675/6, ale vzhledem k poškození v místě dataci může být o sto let mladší tedy z roku 1775/6. Nejstarší kámen s dochovanou datací je náhrobek (č. 43) Avrahama z roku 1692. Nejméně desetinu dochovaných náhrobků tvoří náhrobky kohenů vyznačující se výtvarným znamením žehnající ruky nebo odkazem v nápisu. Takto vysoký podíl kohenských náhrobků je na našem území zcela mimořádný. Kromě obvyklých hebrejských (popř. aramejských) nápisů je mnoho náhrobků zdobeno i ikonografickými symboly. Mezi častý symbol patří motiv žehnajících rukou (kohenové) nebo konvice (levité) ale i méně obvyklý motiv hroznů (rodina Rüenstein), kotvy knihy a srdce nebo reliéf náhrobního kamene pod smutečním stromem na náhrobku (č. 93) z roku 1861.