Sochu, stojící na deskovém základu, tvoří sokl a vlastní socha světce. Hranolový sokl má v dolní části širší podstavec, přecházející konvex-konkávně v hlavní část. Na přední stěně a obou bočních má vyrytá dvě zrcadla nad sebou. Většinu výšky stěny vyplňuje obdélné, na výšku orientované zrcadlo s dovnitř vykrojenými rohy. V horní části je podobné zrcadlo, avšak toto je situované na šířku. Na přední stěně je v něm vyrytý nápis „Prokopius“, na pravé boční pak „Renovirt 1869“. Sokl ukončuje přesahující profilovaná římsa. Vlastní socha světce zobrazuje čelně stojícího muže s odlehčenou pravou nohou a tělem lehce esovitě prohnutým. Oblečený je v biskupském rouchu – s rukavicemi a mitrou. Plášť kryje obě paže a pravé předloktí, pod krkem je sepjatý srdčitou sponou. Pozdvižená levá paže je ohnutá v lokti, ruka s nataženými prsty spočívá na prsou. Také pravá paže je ohnutá v lokti, avšak předloktí směřuje vzhůru – ruka objímá horní část biskupské berly. Berla je dolním koncem opřená o podložku u pravé Prokopovy nohy, směřuje diagonálně vzhůru doleva. Plášť je nařasený do výrazných záhybů. Světec má dlouhé vlnité vlasy, jejich horní část zakrývá mitra. Obličej má klidný výraz.