Areál kolejí s ubytovací kapacitou 2 300 lůžek, postavený ve dvou etapách (v letech 1978–84 blok A-C a 1990- 92 další tři bloky D-F), se skládá ze šesti desetipodlažních bloků (A-F). Širší areál kolejí doplňuje ještě sportovní stadion, parkoviště a obytný okrsek v ulici Březový vrch, tvořený řadovými rodinnými domky pro zaměstnance VŠST. Sportovní zázemí komplexu měl tvořit ještě plavecký bazén, k jehož realizaci však nedošlo. Paprskovitým rozmístěním bloky reagují na terénní konfiguraci svahu nad vtokem Harcovského potoka do vodní nádrže a stupňovité terasy na jižní straně sledují sklon terénu. Mimořádné urbanistické kvality podtrhuje i situování areálu ve svahu, kdy pozadí tvoří lesní pás Jizerských hor a směrem k městu se otevírá dramatický a impozantní výhled na přehradu v pozadí s Lužickými horami. Od školního okrsku v Husově ulici jsou koleje odděleny parkově upraveným lesoparkem a roklí Harcovského potoka, překlenutou elegantní, lehce působící lávkou pro pěší, navazující na architekturu kolejí. Svým zdařilým urbanistickým zasazením tak mají blízko k nedalekému obloukovému domu v Sosnové ulici, tzv. Wolkeráku. V exteriérech obytných bloků se v přízemí a suterénech uplatňuje robustně tvarovaný železobetonový monolit. Patra jsou vybudována kombinací konstrukčních soustav TO6B (ubytovací část) a MS 71 (vertikální komunikace). Zde je zajímavý kontrast parapetní horizontály a vertikální, jednotné plochy štítů z obkladových desek z izolačního betonu a meziokenních výplní z tmavě mořeného dřeva, které spolu s vertikálně komponovanou prosklenou schodišťovou částí vtiskávají jednotlivým blokům značnou, takřka expresionistickou dynamiku. V typickém obytném podlaží se nacházely obytné buňky, hala, klubovny, místnost pokojské, správkárna prádla, žehlírna. Velmi atypickým prvkem jsou pak pobytové, kaskádovitě řešené venkovní terasy, přístupné z chodeb a vzájemně propojené jednoramenným ocelovým schodištěm. V suterénu se nacházela posilovna, dílny, rýsovna a fotokomora. V centrální partii komplexu je umístěno zázemí kolejí s menzou, tělocvičnou, hřištěm a dalšími společnými zařízeními. Menza je situována uprostřed areálu, kolmo ke svahu. Ve spodním podlaží se nacházejí sklady, v přízemí to byly šatny s bufetem a kancelářemi, v patře pak rozsáhlá samoobslužná jídelna studentů a učitelů, s kuchyní ve středu dispozice. Výtvarné pojetí areálu je jednotné a nezapře typicky „Švancerovský styl“ s uplatněním pro jeho tvorbu charakteristické výrazné červené barvy, tvořící "působivý akcent v celém areálu". Originální, osobitou architekturu pak stylově dotváří sochařská díla Slavoje Nejdla (tzv. Pítko s otiskem ruky, 1980) a Stanislava Hanzíka (Figurální torzo, 1990—92). Jak poznamenává Jiří Štursa ve své recenzi v časopise Architektura ČSR: "Vysoký civilizační standard v prostorovém pojetí i v zařízení a vybavení realizovaných budov, výrazné výtvarné pojetí kompozice celku i jednotlivých budov vně i uvnitř a ojedinělý soulad tohoto lidského díla s okolní přírodou činí již zatím dokončenou etapu vysokoškolských kolejí VŠST v Liberci velmi dobrým příkladem soudobé československé architektury." V souvislosti s nedávným MS v klasickém lyžování 2009 prošly koleje rozsáhlou a poměrně zdařilou rekonstrukcí, čímž se staly nejmodernějším studentským ubytovacím zařízením v České republice.