Objekt starých koupelen tvoří dvě zděné podélné dvoupodlažní budovy, vystavěné ve dvou časových etapách, spojené krčkem, uzavřené rovnoběžnými sedlovými střechami se světlíky. Střechy kryty cembritovou šablonou. Fasády v 1. NP ponechány v neomítaném zdivu. Ve 2. NP plochy omítané, prvky architektonického členění zdůrazněny provedením v režném zdivu: římsy, pilastry, nárožní sloupky vyvedené nad střechu, segmentové okenní záklenky, zubořezy, šambrány kolem kruhových oken. Štítové fasády členěny do tří os, po dvou a třech kastlíkových, dřevěných oknech. Obdobně je řešena západní pětiosá fasáda mladší přístavby. Na východní fasádě staršího objektu sklobetonové výplně. Samostatné vstupy do přízemí obou objektů umístěny na severním průčelí, osazeny ocelovými vraty. Do spojovacího krčku vloženo čtyřramenné kamenné schodiště vedoucí do pater obou částí. Schodiště jištěno původním secesním kovaným zábradlím (výplně geometrických tvarů). Na podestách i na stěnách schodiště dochována původní dlažba (tvar šestiúhelníku, odstín červenohnědý) a obklady ze dvou časových vrstev, ze 2. pol. 20. let 20. st. (tmavě hnědé, glazované, doplněné bílou listelou s černým vzorem) a patrně z doby po polovině 20. století (světle zelený odstín, glazura). Přízemí staršího objektu komponováno jako trojlodní hala, v jižní části půdorysu předělená příčkou. Ocelový strop nesou štíhlé ocelové pilíře, zapuštěné do vysokých patek. Patro otevřeno do krovu. Analogicky jako přízemí staršího objektu řešeno přízemí přístavby. Patro přístavby rozděleno dvěma řadami ocelových pilířů, podpírajících stropní konstrukci, zakrytou dřevěným podhledem s průzory do světlíků. Podlahy v patrech nové betonové. V přízemí přístavby keramická dlažba, ve starším objektu podlaha betonová.