Vzpěrová těžní věž tzv. pruského typu o výšce 38,5 m je tvořena ocelovou příhradovou konstrukcí, s nýtovanými spoji, lanovnicová kola pro vedení lan od těžního stroje k důlním výtahům jsou umístěna na dvou plošinách nad sebou. Podélná osa těžní věže (osa vlastní konstrukce nad jámou v prodloužení oběma vzpěrami je orientovaná kolmo k podélné ose jámové budovy. Věž je přístupná ocelovými strmými schůdky se zábradlím, vedoucími po vnějším obvodu kolmé části věže. Kolem r. 1975 byla po zrušení provozu parního těžního stroje do konstrukce věže nad střechu jámové budovy vestavěna strojovna důlního výtahu (ocelová podlaha a nosná konstrukce, opláštění vlnitým plechem; bubny výtahu jsou dochovány), který nahradil parní těžní stroj. Věž je obestavěna jámovou budovou. Jedná se o halový objekt na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s orientací hřebene v podélné ose budovy, přibližně jihozápadním – severovýchodním směrem. K jihozápadnímu rohu budovy jsou přistavěny dva menší nízké přístavky, starší, zřejmě postavený těsně po dostavbě budovy, je krytý sedlovou střechou a slouží jako sklad nářadí, novější přístavek, krytý pultovou střechou je výstupem z podzemní chodby, spojující koupelny mužstva s jámovou budovou. Tento průchod byl budován pravděpodobně v letech 20. století, svému účelu nikdy nesloužil. K východní fasádě je přistavěn nízký přístavek polokruhového půdorysu, krytý plochou střechou, který má část plně obezděnou a část lemovanou nižším parapetem se sloupky, podpírajícími střechu. Podélné fasády vlastní jámové budovy jsou prolomeny 5 okenními osami, čelní fasády třemi osami, kdy střední, výrazně vyšší, obloukové okno je svisle členěno zděnými sloupky na 4 části. Okna jsou průmyslová ocelová, s rastrovým členěním, zakončená obloukovými záklenky. Hlavní vstup do budovy je umístěn v západní podélné fasádě, ocelová dvoukřídlá vrata jsou prolomena v jedné z okenních os (jedná se druhotnou úpravu). Z jižní strany jsou umístěny čtyři technické vstupy, jedním z nich vedou koleje pro pohyb důlních vozíků. Fasády z červeného režného zdiva jsou vertikálně členěny lizénovými rámci, v nadokenních částech pak zubořezy a pilořezy a nad lizénovými rámci pak obdélníky a pásy z vložených bílých cihel (pásků). V jižní štítové stěně je nad středním oknem vložen omítaný podélný prvek s nápisem Důl Ed. Urxe a nad ním motiv zkřížených hornických kladívek (kladívko a mlátek). Střecha byla původně krytá břidlicí, dnes tvrdou vláknocementovou šablonou. Ve středu interiéru halového objektu je ústí jámy, kryté zvýšeným betonovým povalem oktogonálního půdorysu, nad ním stojí ocelová konstrukce těžní věže s výtahem, vedoucím do simulovaného podzemního patra jámy (expozice dobývání, poruby různých typů – původní a autentické jsou pouze sloje Albert a František ze začátku 19. stol.), přístupného i z kompresorovny. V jihozápadním rohu budovy je v omítané nízké vestavbě umístěno schodiště pro vstup do podzemní chodby. Další vnitřní vestavba je umístěna po pravé straně vstupu, mezi ní a vraty je osazena dvojice nýtovaných ocelových dvoukřídlých dveří s pevnými spodními částmi. Otevřená nosná konstrukce střechy je ocelová příhradová, krov je kryt palubkovým podhledem. Do interiéru byly v rámci budování expozic hornického muzea zpětně doplněny některé původní prvky, nalezené v jiných prostorách dolu, např. svítilny (doutnavky). Ve strojovně důlního výtahu v těžní věži dochovány bubny hydraulického těžního čtyřlanového vratu se dvěma válci (výrobce PKR-ZAM, Ostrava), který byl v provozu od r. 1975 do ukončení těžby. Stav: budova ve velmi dobrém stavu, střecha opravená s novou krytinou, okna opravená a natřená. Prováděna průběžná údržba v rámci provozu muzea. Po ukončení těžby byla muzeem vrácena zpět lanovnicová kola. V r. 2009 proveden nátěr těžní věže, počítá se s obnovou strojovny důlního výtahu (vyspravení, nátěr).