V mírně svažitém terénu volně stojící budova na půdorysu přibližně řeckého kříže tvořená v základu pravoúhlým průnikem dvou křídel – vyššího dvoupatrového s jihozápadně-severovýchodní orientací a nižšího jednopatrového s osou severozápad-jihovýchod. K této základní (a nejstarší) dispozici byl později na zadní, severovýchodní straně připojen obdélný přízemní a zčásti patrový přístavek, který pozměnil celkový půdorys domu do tvaru přibližně čtverce, narušeného na jihovýchodě vystupujícím hranolem převýšeného rizalitu – jihovýchodní hmoty vyššího dvoupatrového křídla. Základní horizontální strukturu průčelí domu tvoří nepatrně předsazený sokl, průběžná parapetní římsa okenních otvorů v přízemí, pásová rustika pokrývající fasády přízemí, profilovaná kordonová římsa oddělující přízemí od patra, průběžná parapetní římsa oken v 1. patře a vyvinutá mnohačetně profilovaná římsa korunní; vertikálně vilu člení bosovaná nároží v přízemí a nárožní pilastry s římsovými hlavicemi v 1. patře, nejdůležitějším prvkem vertikální členitosti je však výrazný předstupující hranol jihovýchodního rizalitu s arkádovou lodžií v patře završený štítem s reliéfním tympanonem. Hlavní jihozápadní průčelí je symetrické, pětiosé; první a pátá osa je prolomena obdélnými dvoudílnými okny v mělkých špaletách s profilovanými ústupkovými šambránami na průběžné parapetní římse, v prvním patře odděleném kordonovou římsou rámují okna ústupkové šambrány s ušima završené rovnými nadokenními římsami. Všechna ostatní okna jsou totožně tvarována. Na vysoký jihozápadní rizalit v přízemí navazuje terasa přístupná předloženým schodištěm. Trojosý rizalit je v přízemí pásově bosovaný, otevřený pravoúhlým osovým vstupem flankovaným kanelovanými pilastry s římsovými hlavicemi a doprovázený dvojicí oken v ústupkových šambránách. Patro rizalitu tvoří ústřední architektonický a výtvarný prvek domu – balustrádou ohrazená trojosá arkádová lodžie o výši jednoho a půl podlaží s půlkruhovými oblouky s profilovanými líci s volutovými klenáky vynášené krajními pilíři a dvojicí středních iónských sloupů s vyloženými hlavicemi. Ve cviklech se nachází štukový kruhový ornament, nad arkaturou je veden pás kladí s vlysem s meandrem, výše nad vyloženou římsou se vypíná trojúhelný štít s tympanonem se štukovým rozvilinovým ornamentem a kartuší. Přízemí všech průčelí (kromě zadního přístavku) je členěno pásovou rustikou, nároží jsou armována bosáží. Severozápadní boční průčelí je dvouosé s široce rozkročeným trojúhelným štítem prolomeným uprostřed kruhovým otvorem s jemně profilovanou štukovou šambránou a reliéfní výplní s liliovým ornamentem. Jihovýchodní boční průčelí je trojosé, s hlavním vstupem ve druhé ose opatřeným zaklenutým portálem rámovaným mohutnými kanelovanými polosloupy nesoucími zvlněnou římsu. Trojdílná výplň vstupu s rovněž trojdílným nadsvětlíkem je z vnější strany kryta kovovou mříží podoby rastru mnohačetných sestav čtyř volutově stáčených pásků tvořících dohromady nahoře a dole zahrocený ovál doplněný volutovými ornamenty (obdobná mříž kryje rovněž vstup v rizalitu hlavního průčelí). Nad portálem je na kovové konzolové konstrukci zavěšena profilovaná kovová stříška. Před portálem se nachází nástupní terasa se třemi schodištními stupni vymezená po stranách balustrovými parapety ukončenými hranolovými pilířky s římsovými hlavicemi (pravý parapet se nachází v torzálním stavu). Trojúhelný vrcholový štít je řešen identicky jako u severozápadního bočního průčelí. Na severní straně přiléhá k této části prostý kubický blok přístavby bez jakéhokoliv tektonického členění prolomené pravoúhlými otvory. Severní fasáda navazuje na druhou část východní fasády absencí tektonických prvků, když dekorativní funkci přebírají mříže s klasicizujícím dekorem. Okenní výplně tvoří kastlová, dovnitř otvíravá, dvoukřídlá trojtabulková okná se závěsy s bambulkovými konci a mosaznými polygonálními kličkami s koncovou bambulkou. Vila je zastřešena sedlově s krytinou pálenou taškou, nižší boční křídla jsou kryta sedlovými střechami s plechovou krytinou a mladší zadní přístavek je v patrové i přízemní části plochostropý, završení přízemní části tvoří terasa se zábradlím z pravoúhle se protínajícího rastru kovaných pásů. Stavební hmota bývalé vily Wägner je rozdělena do celkem čtyř podlaží – podzemního a tří nadzemních. Podzemní podlaží je přístupné přímým vstupem z východního vnějšího průčelí umístěného vpravo od dnešního hlavního vstupu, a to přímým jednoramenným schodištěm. Světlá výška vstupu na schodiště je snížena o dvojici schodišťových stupňů, zasazených ještě před dveřmi uzavírajícími tento přístup, druhý stupeň je kamenný a vykazuje poškození. Schodiště ústí do pravoúhlé místnosti takřka čtvercového půdorysu s podlahou tvořenou kladem světle hnědě žíhaných dlaždic z 2. poloviny 20. století, plombovaných místy úseky betonu, z níž vedou na čtyřech místech pravoúhlé vstupy do tří větších a jednoho úzkého prostoru. Vpravo na ústí schodiště navazuje úzký protáhlý útvar respektující v těchto místech umístěné prostory toalet v horních podlažích (na podlaze se zde nacházejí pozůstatky pálených tvarovek). Chodba zaklenutá stlačenou segmentovou klenbou míří na svém západním konci do rozlehlého sklepa. V této prostoře se stlačenou valenou klenbou a podlahou povrchově upravenou vrstvou betonu se dle plánů z roku 1951 nacházela kotelna. Dovnitř otvíravá dvířka zde mají pro své dostatečné otevření v klenbě zalomený profil a vedou do již zmíněného prostoru s ústím schodiště. Z něj pak vede přístup do ještě dalších dvou sklepních prostor. První vstup se nachází vedle předešlého na západní straně. Přestože je tento sklep o něco užší, je do hloubky koncipován souběžně s předchozím, na rozdíl od něj je ale půlkruhově zaklenut. Podlahu zde tvoří již zmíněné žíhané dlaždice. Třetí rozměrnější prostora sklepa je situována směrem k jihu, je rovněž zaklenuta stlačenou klenbou a podlaha rovněž překryta vrstvou betonu. V tomto sklepě je vyústěna voda do výlevky osazené přibližně v 1. čtvrtině 20. století, vedle níž se nachází rozměrný kotel na prádlo, odkazujíc nás tak na svou dřívější funkci; jak již bylo poznamenáno na zmíněných plánech z roku 1951 – byla zde prádelna. Vlastní prostor s vyústěním schodiště do suterénu je ve své vnitřní části ještě pravoúhle vyzděn do podoby jakési šachty, uvnitř které na podlaze se nachází dlažba z rozměrných kamenných bloků, tyto bloky lze zčásti nalézt taky na vnější východní straně tohoto prostoru. Ústředním prvkem vstupní schodišťové haly, která zajišťuje vertikální i horizontální komunikační spojnici domu, je samonosné trojramenné schodiště opatřené dřevěným zábradlím opět uplatňujícím motiv nahoře a dole zahroceného oválu ze sestavy čtyř volutově stáčených lišt mezi konvexně-konkávně tvarovanými pruty do tvaru perlovcového ornamentu. Hala je vybavena podlahou z umělého kamene a teraca. Schodiště i podesty jsou podklenuty stájovou klenbou uloženou na tzv. I profilech. V místnostech přízemí a 1. patra jsou podlahy tvořeny parketami, teracem, umělým kamenem nebo dlaždicovou podlahou. Část místností přízemí má stropy osazeny úseky paneláže (ústřední hala, předsíň a na ní navazující místnost na západní straně). Paneláž nese malované grafické ornamenty pořízené technikou al secco; stejnou technikou je vymalován také plochý strop v jihozápadním nároží, kde se nachází průběžný květinový ornament. V interiéru se dochovala neorenesanční kamenný krb – portálová architektura o segmentově zaklenuté nice s konkávně vyžlabenou hranou kryjící litinový radiátor, flankovaná po stranách pilastry. Pilastry mají hranolové patky dekorované vpadlinami s geometrickým ornamentem přecházející římsou a zužujícím odstupněním v kanelované dříky tvaru obráceného komolého jehlanu ukončené římsami a oblouny s reliéfním listovcem. Následují výžlabky a iónské hlavice podpírající ořímsovaný pás kladí dekorovaný reliéfními rozvilinami. Kladí po stranách nad hlavicemi pilastrů svírají volutové konzoly s reliéfními akanty a florálními motivy ukončené profilovanou římsou. Tato římsa nad konzolami nese mohutnou hlavní římsu krbu, jež je v horizontální štěrbině nad kladím vynášena sledem drobných konzol.