Výsledný čtyřpodlažní objekt má půdorys nepravidelného čtyřúhelníku, uprostřed s halou, krytou dvěma světlíky. Hlavní a boční průčelí v místě jejich styku na nároží sjednocuje kruhový rizalit zastřešený kupolí, jež dominuje celé stavbě. Nízké střední rizality obou křídel jsou jen naznačeny dvojicí pilastrů a završeny trojúhelníkovými frontony. Okna pod trojúhelnými štíty dělí stylizované plastiky, zobrazující alegorie průmyslu a obchodu. Horizontální meziokenní pás pak rytmizují vystouplé rámy s dekorativními florálními štuky, které pod okny rizalitů nahrazují maskarony. Mohutný hlavní vstup z liberecké žuly lemuje dvojice mohutných dórských sloupů. Architekti si byli vědomi velikosti a výšky novostavby a pokusili se ji opticky snížit umístěním korunní římsy mezi druhé a třetí patro. Působivou součástí interiéru je vestibul, ústící do hal osvětlených dvěma střešními světlíky a elegantní centrální schodiště. Patra pak byla využívána zejména k bydlení a byly s největší pravděpodobností určeny k ubytování zaměstnanců banky. Zajímavé je, že na základě údajů z Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg zde měla nejpozději od roku 1923 sídlo architektonická kancelář Maxe Kühna. V celkovém výrazu budovy se jednoznačně projevuje tíhnutí ke klasicizujícím formám, v předchozích společných realizacích tandemu Kühn & Fanta spíš tušených. Z konstrukčního hlediska jsou nejzajímavějším prvkem ocelové krovy světlíků, které jsou identické s krovy kapucínského kostela sv. Máří Magdalény. V roce 1919 objekt získala Česká eskomptní banka, po připojení Sudet k Říši zde sídlila Drážďanská banka a po osvobození Živnostenská banka. Po únoru 1948 budova připadla městu a až do roku 1990 sloužila jako sekretariát OV KSČ. Nyní zde sídlí Československá obchodní banka. Bez zajímavosti pak není fakt, že po formální stránce má budova velmi blízko k vídeňské centrále banky ve Schottengasse, vybudované v letech 1909-12 na základě projektu architektů Ernsta Gotthilfa a Alexandera Neumanna. Lze tedy předpokládat, že monumentální neoklasicistní formy s mohutným vstupem, lemovaným dórskými sloupy byly zvoleny záměrně a představovaly jistý poznávací znak tohoto peněžního ústavu.