Mohutný objekt situovaný ve vilové čtvrti na okraji města zastřešuje v místním prostředí atypická strmá polovalbová střecha. Hlavní vstup do zahrady z Horovy ulice nápaditě využívá zakřivení komunikace, čímž vzniklo konkávně probrané reprezentativní předpolí domu. Jeho nedílnou součástí byl i honosný plot, který se však bohužel nedochoval. Poměrně prosté fasády oživuje vedle dřevěných okenic i symetricky situovaný arkýř, konzola se sochou sv. Floriana (ochránce před požárem) a dvě pozoruhodné malby po stranách arkýře s motivy Krakonoše (Rübezahla) před Sněžkou a zatím blíže neurčeného zbrojnoše (pravděpodobně sv. Floriána) s vedutou Payrova rodiště, tyrolského Bregenzu. Autora maleb se zatím bohužel nepodařilo identifikovat. Celkový malebný dojem, kterým dům působí, podtrhuje skladba hmot, kdy na západním průčelí z těla domu vystupuje nízký schodišťový rizalit se strmou sedlovou střechou a předsazenou terasou a na východním průčelí mohutný balkónový rizalit. Vstup do domu zprostředkovávají dva nezávislé vchody, vedoucí do schodišťového rizalitu. První, přístupný ze zahrady je umístěn pod terasou předsazenou před schodišťový rizalit, druhý je pak situován přímo na terase, spojené se zahradou schodištěm. Srdcem vily je excentricky umístěná hala, z níž se vstupuje do přilehlých místností a na elegantní schodiště, spojující jednotlivá podlaží. Provozní zázemí domu (kotel ústředního topení, prádelna, sklep a uhelný sklep) spolu s bytem správce bylo situováno v suterénu, zbylá patra byla určena k bydlení. Stavbu provedla Preibischova stavební firma a investor při stavbě využil výhod, které mu poskytoval zákon o stavebním ruchu na podporu obytné výstavby. Dům sloužil patrně jako investiční záměr, neboť původně byl určen pro Paula Krause (ten si však nakonec nechal postavit sousední vilu čp. 935-I, navrženou místním architektem Ernstem Müllerem) a v roce 1928 ho Preibisch prodal židovskému advokátovi Wilhelmovi Schnürmacherovi.