Ve svém formálním řešení se vila odvolává na silné místní stavební tradice, což představuje spolu s citlivým zasazením stavby do kontextu okolní zástavby charakteristický rys Kellerovy tvorby. Výlučné postavení vily v okolní, spíše průměrné zástavbě potvrzuje situování domu na navážce, zpevněné masivním věncem ze žulových kvádrů. Do ulice se obrací reprezentativním, přísně symetrickým štítovým průčelím s předsazenou terasou s figurální sochařskou výzdobou s postavami putti na soklech po stranách barokně tvarovaného schodiště. Horizontální průčelí s hrubou stříkanou omítkou (tzv. liberecký špric) je v přízemí rytmizováno čtyřmi půlkruhovými okny s paprskově děleným zakončením a centrálním portálem s kartuší, od které se vinou vavřínové festony. Výzdoba fasád se omezuje na jemný štukový dekor v podokenních polích. Hlavní vstup do domu je pak situován na severním průčelí, v předsazeném symetrickém rizalitu. Dům završuje mansardová střecha s obytným podkrovím. Součástí vily je i náročná, parkově upravená zahrada a zajímavá dobová garáž. Ústředním prostorem vnitřní dispozice je předsíň, z níž se vstupuje do jednotlivých obytných prostor a zároveň na schodiště do suterénu a obytného podkroví. V suterénu se nacházelo zázemí domu, mj. centrální vytápění, v přízemí pak hlavní reprezentativní místnosti (velká knihovna, pokoj pro dámy, jídelna s dveřmi na terasu, hostinský pokoj) a podkrovní patro představovalo privátní prostor rodiny. Kromě dětských pokojů s přilehlým pokojíkem služky a prostor vyhrazených pro pána a paní domu se zde nacházela rovněž rozsáhlá koupelna.