Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Stavba je typickým příkladem Lehmannovy neoklasicistní tvorby a patří k jeho nejzdařilejším realizacím. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken a za jedinou slabinu domu je možné považovat převýšení okolní zástavby. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo skrze karuselové dveře, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté terase pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dostavbě, provedené místními firmami Gustav Sachers Söhne a Pittel & Brausewetter, byly v domě umístěny kanceláře, hotelové i nájemní bydlení, podkrovní ateliéry a kavárna v přízemí. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu.