Jedná se o štolu po těžbě Cu rud (pyritu, chalkopyritu) z 19. století (nazývanou dříve Fanny), založenou ve starším důlním poli ze 14.–17. století. V 19. století byla štola vystrojena kolejemi a materiál se vozil dřevěnými důlními vozíky (Ve sbírkách Hornického muzea ve Zlatých Horách se nachází pražec a zbytky důlního vozíku z rudného dolu Měděná štola). Celková délka chodeb je odhadována na cca 160 m. Ústí štoly, uměle zastřelené ve 20. století, je nově vystrojené a opatřené kamenným portálem s ocelovou mříží. Úvodní štola za ústím se vidlicově větví ve dvě sledné chodby, mezi nimiž byl v rámci programu zpřístupnění tohoto důlního díla nově proražen překop, spojující dvě rozrážky. Levá sledná chodba je ukončena malou dobývací komorou, pravá sledná chodba je ukončena dvěma hlavními dobývacími komorami ve dvou úrovních nad sebou, do nichž ústí ústupková šachtice Johann, která může svědčit o středověkém základu dolu a která ústí do hlavních dobývacích komor. Ústupková šachtice je nově zajištěna ocelovou mříží a je oplocena. Na povrchu pod ústím Měděné štoly se nachází historická halda, která je také její součástí. Povrchový areál Měděné štoly zaujímá plochu 13994,39 m2, lokalita je porostlá smrkovým lesem.