Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem. Původní obdélná stavba ze 17. století byla při úpravách kostela v roce 1845 doplněna přístavbou přízemní sakristie k závěru kostela a předsíně přiléhající v ose k západnímu štítovému průčelí. Průčelí jsou členěna barevně odlišeným soklem, lizénovými rámci a profilovanou korunní římsou; západní vstupní průčelí je nad pásem korunní římsy završeno trojúhelníkovým štítem lemovaným v omítce provedeným barevně odlišeným rámcem. Stěny kostela jsou prolomeny dvěma půlkruhově zaklenutými okenními otvory na obou dlouhých bočních průčelích (jedna dvojice osvětluje loď, druhá presbytář), jedním půlkruhově zaklenutým okenním otvorem a pravoúhlým vstupem v ose západního průčelí, štít je prolomen centrálně umístěným kruhovým otvorem, předsíň je neštítovém průčelí prolomena pravoúhlým vstupem, přístavek sakristie pravoúhlými, kruhovými a lunetovými okenními otvory. Všechny otvory jsou opatřeny omítkovými šambránami. Výplně okenních otvorů jsou dřevěné, prosklené, vsazené do hluboké špalety, v obou vstupech na západní straně, tj. do předsíně a do lodě, jsou osazeny dvoukřídlé dřevěné dveře doplněné u vstupu do předsíně předsazenou kovovou mříží. Střecha kostela je sedlová nad závěrem zvalbená, sakristie je kryta asymetrickou sedlovou zvalbenou střechou, předsíň má střechu sedlovou nízkého sklonu. Střešní krytinou je plech. Z hřebene střechy nad lodí vyrůstá hranolový oplechovaný sanktusník prolomený na každé straně dvojicí půlkruhově zaklenutých okének s žaluziovými okenicemi, sanktusník je završen cibulovou bání, makovicí a dvouramenným kovovým pozlaceným křížem. Loď má plochý strop na fabionové římse, presbytář oddělený půlkruhově zaklenutým vítězným obloukem je zaklenut valenou klenbou se styčnými lunetovými výsečemi, v centrálním poli se nachází kruhové štukové zrcadlo. V západní části lodi se nachází hudební kruchta podklenutá třemi stlačenými oblouky na dvou hranolových pilířích. Parapet hudební kruchty je tvořen novodobým dřevěným zábradlím. Vybavení kostela (dřevěné lavice, oltář, ambón) pochází ze 2. poloviny 20. století.