Socha sv. Floriána, ochránce proti požárům, se nachází před hlavní fasádou farního kostela, při ohradní zídce kostelního areálu. Situována je nalevo od vchodu a napravo ji doprovází protějšková a autorsky jednotná socha sv. Donáta. Obě sochy nechal zřídit zakladatel novostavby farního kostela, hrabě Adam Jáchym z Rottalu bezprostředně po dokončení výstavby kostela roku 1740 a svěceny byl roku 1741. Socha je vyzdvižena na sokl, který dosahuje zhruba výšky sochy. Sokl spočívá na nízké, široké základně čtvercového půdorysu, která vyrovnává mírný spád terénu. Ústřední část soklu je na zadní i čelní straně plasticky vyložená. Sokl je vyzdvižen na masivní, nízké podnoži, na kterou dosedá jeho nižší a o něco užší základna, zakončená profilovanou římsou. Hlavní, na výšku obdélná část je po stranách lemována mohutnými volutovými křídly a završena je profilovanou, v horní části výrazně vyloženou římsou. Ústřední, plasticky vystupující plocha stěn je členěna rytými rámy ve tvaru na výšku orientovaného obdélníka se segmentově vykrojenými rohy. Boční plocha volutových křídel je ve střední, projmuté části dekorována rytými, na výšku obdélnými rámy. Vnější plocha dolních volut je kanelována a u horních volut je zdobena plastickým rámcem, který je zakončen odsazeným půlkruhem a jehož střed je na spodní straně půlkruhově vykrojen. Uprostřed takto vzniklého kruhového útvaru na spodní straně rámu je umístěn květ, z jehož středu spadá krátký, dvoudílný vegetabilní závěs. Na soklu je situována socha světce v téměř životní velikosti, která je opatřena vlastní nízkou pravoúhlou základnou. Na její čelní straně je vyryt majuskulní nápis (nad I je tečka; zkratka je vyznačena dvojtečkou): S: FLORIANUS. Tělo světce je lehce natočeno doleva a světec se sklání k levému dolnímu rohu, takže jeho hlava je při čelním pohledu zachycena z levého profilu. Postoj světce je založen na kontrapostu s pravou volnou nohou. Světec je oděn v tradičním šatu římského vojáka a jeho nohy spočívají v holínkách. Přes hruď má přehozený zřasený plášť, který je sepnutý na světcově levém rameni, z něhož mísovitě spadá na pravou paži, kterou kryje. Jeden cíp pláště spadá z levého ramene přes světcova záda až na zem. Pozdvižená levá ruka je ohnutá v lokti a světec v ní třímá žerď vojenské korouhve, jejíž praporec je v bohatých záhybech ovinut kolem horní části žerdi. Korouhev je zabodnutá do země za světcovou levou nohou. V pravé, v lokti ohnuté ruce světec třímá vědro, ze kterého lije vodu na hořící dům. Několikapatrový, na šířku obdélný jednoduchý dům s vysokým, segmentově zakončeným vstupem stojí před světcovou pravou nohu, dosahuje mu zhruba do půli lítek a z jeho střechy šlehají plameny. Svou hlavu světec je otáčí k pravému rameni a sklání jí dolů k hořícímu domu. Jeho obličej s výraznýma očima je lemován krátkým plnovousem a v horní části jej zastiňuje vojenská přílba, opatřená několika chocholy. materiál: kámen; podezdívka základny: smíšené zdivo