Kulturní zařízení bylo součástí širšího konceptu Mírového náměstí po asanaci historického jádra města. Součástí plánu jsou parkové úpravy, kolonáda, fontána, kulturní dům a objekty uzavýrající protilehlý městský blok. e Originální architektonické řešení interiéru a exteriéru stavby vychází z technických požadavků kladených na akustiku hlavního sálu, jehož obrys se navenek promítá do zaoblení střechy objektu. Základní nosnou konstrukci tvoří originální stavebnicový systém železobetonových sloupů a ocelových průvlaků, který nese obvodový plášť tvořený betonovými panely s jemnou brutalistní strukturou. Obvodové zdi a hlavní interiérové příčky mají zdvojené konstrukce, která pomáhají hlukově izolovat jednotlivé sály a zároveň umožňují vertikální vedení všech vnitřních rozvodů. Hlavní průčelí se obrací k jihu do lázeňského parku a je členěné čtyřmi řadami pásových oken, před kterými je instalována soustava vertikálních slunolamů. V přízemí je centrálně umístěný vstup pro zaměstnance přístupný širokým schodištěm se zábradlím. Podél fasády je situována nájezdní rampa obsluhující suterén budovy. Boční průčelí jsou v návaznosti na jižní okenní osy členěná vždy dvěma okenními pásy ukončenými zhruba v jedné třetině fasády. Na obou bocích jsou v přízemí prolomeny vchody do provozních prostor budovy, západní fasáda je navíc doplněna balkónem v úrovni čtvrtého podlaží. Severní průčelí je přízemí rytmizované řadou sloupů a navazuje na lázeňskou promenádu od architekta Otakara Binara, ze které je možné několika vchody vstoupit do vestibulu kulturního domu.