Výsledné uspořádání polyfunkční haly, o které I. Šimko psal jako o „ostravskej krásavici“, vychází z obdélného půdorysu o rozměrech 125 a 109 metrů, zkoseného na nárožích. Převýšení nad terén dosahuje 31 metrů. Horní část objektu tvoří dominantu výrazného hmotového členění a kontrastní barevnosti. Hlediště je obloženo bíle smaltovanými hliníkovými deskami z kovohutí Břidličná, zatímco mohutné schodišťové železobetonové věže měly obklad z černošedé břidlice, nahrazený během nedávné rekonstrukce umělým materiálem. Na věže dosedají dva příhradové ocelové nosníky o rozpětí 100 metrů, výšce 9 a šířce 5 metrů, nesoucí konstrukci střechy a s ní provázaný postranní ochoz i hlediště. Skladba haly je tvořena ze dvou jehlanů, zrcadlově na sobě položených a spojených průběžným pásem ochozu, levitujících nad terasou, která v původním neuskutečněném záměru oddělovala zónu pěších od zóny automobilové dopravy a zásobování. Uvnitř haly chtěl autor vytvořit modifikovatelný „…velkopriestor … znásobujúci pocity spoločenskej integrity (hlavne svojou akustikou)…“ pro kulturní a sportovní akce, umožňující až třicet variantních úprav. Hala tak může sloužit hokeji, krasobruslení, sálovým míčovým sportům, atletice, tenisu, stolnímu tenisu, různým kulturním akcím včetně koncertů, divadelních představení, ledních revue a podobně. Ke změnám dispozice využil mobilní tribuny a pódia, možnost překrytí ledové plochy při jejím zachování různými podlahami pro rozdílné sporty, uplatněním speciálních akustických panelů a dalších na tu dobu špičkových technických zařízení. Uspořádání pro hokejové zápasy počítalo s kapacitou 10.000 diváků (nyní 9.551) a například jednostranná úprava pro kino, divadlo nebo koncert byla dimenzována na 6.200 míst.