Rozsáhlý zahradní prostor s ohradní zdí, centrálním pavilonkem a unikátním souborem barokních sochařských poprsí 28 českých panovníků a ovidiovských postav je barokního založení. Na tyto prostory navazuje na jihovýchodě jednoduchý krajinářský park s rybníkem. Dřeviny jsou převážně domácího původu s převahou listnatých stromů. Původní historické členění na zahradu a park zůstává i v současné době zachováno. Převážná část zámecké zahrady zatravněná bez výsadeb dřevin nebo květin. Zámecký park zabírá zhruba 1/3 plochy. Původní kompoziční řešení je stále méně patrné. Kompozice parku je odvozena od vodních prvků, které se zde nacházejí. V jižní části je to rybník s půdorysem obdélníka, ze kterého vede směrem k severu odtokový kanál. Terén v parku je rovinný, pouze podél mlýnského náhonu byl navýšen, aby se zabránilo vylévání vody z říčního koryta. V centrální části parku se nachází rondel, tedy kruhová plocha lemovaná výsadbou dubů letních. Výsadbami byly lemovány také vodní prvky. Průhledy a pohledové vazby jsou v současných porostech narušeny, jelikož určité období byl park ponechán bez dostatečné péče a kompoziční řešení parku nebylo nově zpracováno. V parku rostou převážně domácí a zdomácnělé dřeviny. Až na několik smrků jsou zde zastoupeny výhradně listnáče v původních druzích, tj. bez tvarových a barevných variant. Oproti druhům, které v parku ještě v 70 – 80. letech 20. století popisuje K. Hieke, lze současnou druhovou skladbu označit jako chudou.