Socha stála původně na zděném pilířovém podstavci v etravilánu městečka při polní cestě z Prčice do Šánovic nedaleko koupaliště téměř na hranici kat. území Prčice a Přestavlky. Pravděpodobně v r. 1987 na ni při vichřici padla větev zlomeného stromu a rozbila ji. Torzo sochy, již bez ulomených částí hlavy a pravé paže, které byly mezitím ukradeny, bylo přeneseno do stodoly farního úřadu v Sedlci a posléze do restaurátorského ateliéru Jana Turského, kde bylo provizorně konzervováno (nikoli restaurováno a doplněno do původní podoby). Provizorně byla následně uložena v depozitáři ZŠ. Socha přibližně v životní velikosti (dnešní výška bez hlavy 165 cm) je vytesána z jemnozrnného dobře opracovatelného pískovce. Esovitě prohnutá postava světce je zobrazena ve výrazném kontrapostu s nápadně předkročenou a v koleni ohnutou pravou nohou, opřenou o vyvýšený terénní útvar. Trup je mírně předkloněn a natočen doprava. Pravá předpažená a v lokti ulomená ruka a levá ruka ulomená v předloktí držely pravděpodobně rýč, dnes ztracený. Světec je oblečen v rolnický oděv, složený z dlouhých přiléhavých kalhot, krátkého kabátu a vysokých nahoře přehnutých bot. Drapérie šatu, zřasená v jemně propracovaných mělkých záhybech, těsně přiléhá k povrchu těla a beze zbytku respektuje tělesný tvar a jeho skladbu. Šat je spíše povrchově, reliéfně promačkaný než dynamicky modelovaný v duchu barokního stylismu. Pevný postoj nezakrytý přilnavou draperií odlišuje sochu od běžné barokní tvorby. Socha byla zrestaurována v roce 2019 a následně osazena na své původní místo, na opravený podstavec. Předmětem ochrany je socha sv. Isidora na příslušném pozemku.