Socha, vytesaná z pískovce v životní velikosti, spočívá na hranolovém pilířovém podstavci se soklem a římsičkou, stěny soklu i čtyřbokého dříku jsou zdobeny rytými zrcadly. Na trnoži velmi málo zřetelné datum 1743. Socha má vlastní postament, hranolový, nízký, nahoru se zužující, přepásaný dvojicí římsiček. Světec stojí na pravé noze, levá je zlehka pokrčena, osa těla je mírně šroubovitě stočena, hlava vytočena poněkud k levému rameni. Světec našlapuje volnou nohou na figurku ďábla, který leží pod jeho tělem. Sv. Prokop je charakterizován jako infulovaný opat v rochetě se štolou a pluviálem, na hlavě má mitru, v pravé ruce patrně držel původně kříž, v levé pedum, oba atributy se nedochovaly. Pluviál se symetricky rozevírá na hrudi, drapérie je spoře pročleněna nízkými řasami. Na soše jsou zbytky starší polychromie.