Socha, orientovaná čelem k severu, stojí v jižním koutě návsi proti domu čp. 321 nad zatáčkou silnice při odbočce místní komunikace k jihu. Terén svažité návsi v těchto místech prudce spadá k severu a severovýchodu a jeho sklon vyrovnává uměle navršený hliněný pahorek, dosahující proti nejnižší úrovni úpatí na východní straně výšky asi 1,5 m. Boční strany této vyvýšeniny jsou na východě a severovýchodě zpevněny proti samovolnému sesuvu obezdívkou z velkých lomových kamenů, do severního svahu je vloženo jednoramenné přímočaré schodiště o deseti stupních, vyzděných z cihel. Na plochém temeni pahorku spočívá dvoustupňová čtvercová podnož se zaoblenými rohy, složená z velkých žulových kvádrů, jež tvoří základnu pro zděnou profilovanou oltářní menzu tumbového tvaru, představenou před podstavec sochy. Menza je ukončena kamennou přesahující stolní deskou. Po stranách dvoustupňové podnože při vyústění schodiště jsou zasazeny dva žulové oktogonální asi 0,8 m vysoké patníky se zúženými krčky a stlačenými hlavicemi melounového tvaru. Čtyřboký hranolový asi 3 m vysoký pilířový podstavec s rozšířenou dolní částí a konkávně projmutými boky je završen bohatě profilovanou pravoúhle se zalamující římsou, která je uprostřed vyklenuta v půloválném oblouku a je svrchu kryta taškami bobrovkami. Čelní severní strana podstavce tvoří mírně vystupující rizalit, na němž byla dříve zavěšena na železném rameni kovaná lucerna, která však již dávno zmizela. Podstavec je zděn podle údaje starší dokumentace z cihel, dnes však nelze toto tvrzení ověřit, neboť podstavec je omítnut stejně jako menza novou vápennou šedobílou omítkou. Na podstavci na nízkém deskovém soklu stojí vlastní socha, která je kopií původní vlivem povětrnosti silně porušené terakotové plastiky, uložené dnes v Muzeu těžby a zpracování zlata v Novém Kníně. Kopie je výduskem z umělého kamene, polychromovaným cihlovou červení, zhotoveným v roce 1996 studenty AVU v Praze. Socha, vysoká cca 1,7 - 1,8 m, je pololidovým značně naivním dílem řemeslné úrovně. Postava světce je toporná, připomíná spíše strnulou loutku než figuru vyvinutou v kontrapostu. Určitá primitivnost a neumělost je patrná zejména v podání plochého nepromodelovaného obličeje s plnovousem a na předimenzovaných jakoby gumových nafouklých rukách. Váha těla spočívá na pravé napjaté noze, zatímco uvolněná levá noha je pokrčena v koleni a mírně předsunuta. Světec přidržuje levou rukou v náručí diagonálně položený krucifix s korpusem, v pravici drží novou kovovou mučednickou palmovou ratolest. Sv. Jan je oblečen v tradičním oděvu, tvořeném dlouhou až k zemi splývající klerikou, krajkami lemovanou rochetou, sahající ke kolenům a krátkou kanovnickou mozetou se střapci. Hlavu kryje kněžský biret a rámuje obnovená kruhová drátěná svatozář s pěti šesticípými plechovými hvězdami. Do zadní jižní stěny podstavce je zasazena obdélná lehce konvexně vydutá deska ze světlešedého mramoru s vytesaným jedenáctiřádkovým majuskulním nápisem, obsahujícím dvojitý chronogram: DIVO / IOANNI NEPOMVCENO / HONORIS ET VENERATIONIS / ERGO / HAEC STATVA / POSITA / VT / DEVM PRECETVR / PRO / INVOCANTIBVS / SE. Písmena byla původně pravděpodobně zlacená, dnes je v jejich zahloubených dřících patrný pouze červený bolusový podklad. Pod tím údajně byl novější nápis o obnově sochy: renov. L.P. 1935, který však zanikl nejspíše při poslední opravě v polovině devadesátých let. Před sochou po stranách pahorku vyrůstají dva staré mohutné kaštany.