Rohanský palác vznikl renesanční přestavbou tří měšťanských domů, kterou provedl dvorní arch. Bonifác Wolmut do r. 1571. Následně byl k domům přidán ještě čtvrtý dům. Barokně přestavěné objekty zůstaly delší čas odděleny, než byly r. 1792 opět spojeny v jeden celek (Vojtěch Černín z Chudenic). Klasicistní úpravy prováděl r. 1796 Josef Zobel, ale definitivní podobu paláci vtiskly až úpravy l. 1838-41, projektované zemským stavebním ředitelstvím (Vincenc Kulhánek). Od r. 1919 část paláce pronajímána ministerstvu školství, 1945 palác konfiskován. Rozlehlá dvoupatrová budova přes dvě nároží leží na obdélné parcele, v zadní části lehce lichoběžníkově zúžené. Budovy uzavírají dvojici dvorů, předělených středním křídlem. Průčelní fasáda o devíti osách má přísně symetrickou kompozici se střední trojosou risalitovou částí, jejíž členění obstarává čtveřice kolosálních sloupů s korintskými hlavicemi, kde v místě abakového květu se nalézá korunka. Pod okny 2. p. probíhá celou stavbou římsa, přerušená pilastry. V ose přízemí je průjezd s jednoduchým kamenným lištovým ostěním. Lištové šambrány oken přízemí jsou přepásány a zvýrazněny mohutnými klenáky v nadokenním překladu. Okna 1. p. mají složitě tvarované šambrány. Nad středovým oknem se uplatňuje oválný medailon s obrázkem P. Marie. Nad bohatě profilovanou korunní římsou se ve třech středních osách uplatňuje atikový štít lehce trojúhelně vyvýšený se sdruženým erbem stavebníka a jeho manželky. Dlouhá boční fasáda je shodně řešena, ale její členění není tak pravidelné; bylo zde více využito historických konstrukcí. V přízemí býval před klasicistními úpravami průjezd. Zadní průčelí paláce, obracející se pěti osami na Maltézské nám., se opět v detailu shoduje s předešlými fasádami, ale základní členění je různé - všechny osy zde totiž oddělují pilastry vysokého řádu s iónskými hlavicemi. V 1. dvoru jsou fasády velmi jednoduché, zadní fasádu průčelního křídla prolamuje vjezd s překladem, oblomeným z kordonové římsy. Okna rámují pouze pásy, do fasády je vloženo mezipatro v úrovni 2. p. U pravého bočního křídla se architektonicky uplatňují zčásti zaslepené arkády. Střední křídlo je zajímavější předně konvexními koutovými útvary, v úrovni 1. p. s vysokým polokruhově zakončeným oknem, umístěným v obdélném vpadlém poli, a nad profilovanou kordonovou římsou s oválným okénkem. Středový vjezd doplňuje slepý oblouk s archivoltou a vrcholovým klenákem. Fasády kolem zadního dvorku jsou dále zjednodušeny. Zajímavým prvkem je vložené střední křídlo, pocházející s největší pravděpodobností z pozdně barokní přestavby (před 1787). Nově byl do prostoru proti schodišti vložen bronzový akt dívky od Břetislava Bendy. Vlevo vede z průjezdu vchod na reprezentativní schodiště do patra, oválné, visuté, chráněné pozdně klasicistním zábradlím. Nejznamenitější prostory 1. p. se skrývají ve vých. partii paláce při Maltézském nám. patrně zásluhou razantní přestavby na přelomu 18. a 19. stol. Jistě nejvýznamnějším interiérem je tzv. taneční sál, který se i na vnější fasádě projevuje neobvyklým motivem, syrským oknem. Velký sál divadla, který probíhal celým uličním traktem při Maltézském nám. zanikl dodatečně vloženými příčkami při úpravách r. 1902, současně byl zmenšen i sousední oválně disponovaný sál velké jídelny.