Urbanistické jádro Zvonovic tvoří usedlosti - grunty, ležící kolem návesního prostoru a orientované do něj okapovou stranou. Charakteristickými znaky téměř poloviny usedlostí jsou přízemní žúdry, místy zachované již jen náznakově. Usedlosti jsou velmi rozsáhlé, na obytný dům směrem do dvora navazují komory, chlévy a stáje s kolnami, uzavírajícími trojstranně obestavěný dvůr. V humně blíže nebo vzdáleněji dvoru je situována zděná stodola. Základním materiálem je hlína, stěny z nepálených cihel jsou i ve dvorních traktech zdobeny plastickou výzdobou vlnovek prováděnou do měkké hlíny omítky. Obec patřila k tzv. německému ostrůvku na Vyškovsku a znaky původní architektury se zde udržely déle než v okolních vesnicích. K těmto znakům náleží kromě vysunutého žúdra se vstupem do domu a komory v patře také patrové sýpky ve dvoře a mimořádně velké stodoly s technicky náročnými konstrukcemi krovu. I když některá průčelí usedlostí byla poznamenána stavebními úpravami posledního desetiletí, skrývají se za jejich poničeným výrazem jen málo dotčené vnitřní a dvorní trakty. Některé usedlosti byly přebudovány v prvních desetiletích našeho století a nesou stopy vesnické secese.