Budova sýpky poutá pozornost nejen jako jedna z výrazných dominant bývalého předklášteří, ale i svou nejasnou starší historií. Stavebně historický průzkum považuje lomové zdivo na vápenné maltě v přízemí objektu, jednoduše okosené kvádry vjezdu a do široka otevřené špalety malého okénka v boční straně sýpky poblíž hlavního vjezdového průčelí za důkaz středověkého původu sýpky. Nutno ovšem říci, že zmíněné stavební prvky jsou natolik obecně užívané od středověku po 19. století, že samy o sobě nejsou pro dataci stavby rozhodující. S konzervativní setrvačností se setkáváme zvláště u podoby hospodářských staveb, jež vyplývá z jejich ověřené praktičnosti. Nelze si také nevšimnout, že sýpka není uvedena ani v inventáři kláštera z roku 1608, který evidoval i stavby v předklášteří. První písemná zmínka o ní je až z roku 1686, kdy klášter uzavřel smlouvu s tesařem na „postavení nové sýpky“, pro niž bylo v září téhož roku poraženo v klášterním lese 230 stromů. Ani tuto zprávu o novostavbě sýpky však bez dalších informací nelze přijmout nekriticky, protože jsme často svědky situace, kdy zápisy o „nové výstavbě“ svědčí spíše o zásadní přestavbě předchozího objektu. Otázka doby vzniku zlatokorunské sýpky zůstává tedy stále otevřená. Po zrušení kláštera na dlouho zanikla původní funkce sýpky jako skladiště obilí. Na počátku 19. století zřejmě sloužila jako střižna ovcí, pro které byl za sýpkou roku 1827 přistavěn ovčín. Zřejmě v této souvislosti bylo v přízemí sýpky proraženo 12 velkých oken. V letech 1924–1953 využívali zlatokorunští hasiči sýpku jako zbrojnici a poté zde hospodářské družstvo opět zřídilo sklad obilí, který zde setrval do 80. let 20. století.