První písemnou zmínku o opatské zahradě zaznamenáváme až k roku 1672. V roce 1736 se o ní mluví jako o „nové zahradě“ a lze snad předpokládat, že tehdy byl položen základ koncepce, kterou dovedl do podoby známé z ikonografických podkladů z doby rušení kláštera opat Bylanský. Zahrada tehdy sestávala ze třech částí, řazených za sebou a propojených osou zahrady. Jejím vrcholem byl uměle navršený oválný pahorek neboli Parnas. Tento klasický prvek barokních zahrad se však ve Zlaté Koruně z dobových schémat vymykal svou originálně promyšlenou kompozicí cest, spojující kruh a rovnoramenný trojúhelník; za touto ideou více než tušíme opatovu snahu vtisknout do zahrady svou představu symbolu Nejsvětější Trojice, podle níž členil do triád celý svůj svět. Střední terasa obsahovala okrasnou zahradu v klasickém rastru a po straně starší skleníky. Na kraji dolní terasy stála rozměrná sala terrena, před níž se zrcadlila čtvercová vodní nádrž s vodotryskem. Na hraně nádrže u okraje zahrady stála brána, jež otevírala pohled na říční nivu Vltavy, k níž od zahrady sbíhaly dvě řady živých plotů.