hrobka s kaplí a se schodištěm

Hrobka stojí jihozápadně od Třeboně, při jihovýchodním břehu rybníka Svět. Pozoruhodná novogotická centrální stavba, která byla postavena v letech 1874—1877 J. Sedláčkem podle plánů Josefa Schmidta a Ferdinanda Damase Deworetzkého podle vzoru jeruzalemské Anastasis. Je to dvoupodlažní budova ve tvaru pravidelného šestiúhelníku s předloženým monumentálním dvouramenným schodištěm a předsunutou věží. Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, a proto je kolem ní vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m, do kterého se vsakuje přebytečná voda z okolí a je odváděna do nedalekého Opatovického rybníka. Hrobka má v souladu s tehdejšími předpisy vlastní vchod, malá neprůhledná okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. Projektanti třeboňské hrobky se spokojili s určitým stupněm historické pravděpodobnosti a neaspirovali na doslovnou přináležitost všech detailů ke stejné fázi slohu. Na druhé straně se však nedopouštěli vážnějších prohřešků proti stylovým pravidlům gotické architektury. Jako inspirace jim sloužily závěry chrámových staveb, z nichž třeboňska hrobka jako by byla sestavena. V době historismu i méně ambiciózní architekt prokazoval své kvality nikoliv kopírováním historických vzorů, ale samostatnou tvorbou v jejich duchu. Při tom se samozřejmě nevyhnul ahistorickým aktualizacím, jako je v tomto případě barokně teatrální dvouramenné schodiště vedoucí ke kapli v horním podlaží. Také figury andělů s roztaženými křídly, umístěné na atice ochozu, nejsou gotického vzoru a patří plně do kontextu tehdejší funerální plastiky. Rovněž hranolová, osmiboce ukončená vstupní věž třeboňské kaple očividně porušuje úzus gotických pohřebních kaplí, stavěných po příkladu jeruzalémské Anastasis. Tato věž, podobně jako apsida, v menším měřítku opakující oktogon ústředního tělesa, odkazuje k jiné významné středověké centrále, a to k palácové kapli v Cáchách. Odkaz na tuto stavbu, zatíženou řadou historicko-politiclcých významů, díky nimž více než svatyní byla manifestací světské moci, dává vyniknout úloze, již schwarzenberská hrobka plnila: úloze sloužit nejen mrtvým, ale také živým. Nesmrtelnost poskytnutá předkům upevňuje pozice dědiců, je prostředkem jejich sebevyvýšení a sebeutvrzení.