Areál kláštera dominuje historické části Oseka. Konventní zahrada je v rámci kláštera v jeho jihozápadní části, kaple Panny Marie stojí ve středu její jižní strany, kde je vestavěna do ohradní zdi celého kláštera. Jedná se o přízemní nepodsklepenou hladce omítnutou centrálu postavenou ze smíšeného zdiva na půdorysu oválného oktogonu, jehož příčná osa (západovýchodní) je delší než podélná (severojižní) a jehož čtyři strany směřující k hlavním světovým stranám jsou rovné a ty mezi nimi konkávně prohnuté. Kryta je kopulí s živičnou krytinou završenou válcovou cihelnou hladce omítnutou lucernou pod kuželovou mansardovou střechou pobitou červeně natřeným ocelovým pozinkovaným plechem a zakončenou železným pozlaceným dělovým křížem. Průčelí (pokud není uvedeno jinak) mají při nárožích pilastry, dole jednoduchý pískovcový sokl a nahoře poměrně bohatě profilovanou korunní římsu, která se nad pilastry podle nich zalamuje. Hlavní vstupní severní průčelí má k pilastrům (které jsou zde na nárožích) přisazeny toskánské polosloupy a k pilastrům na přilehlých průčelích kaple je přisazen další pilastr. Všechny tyto prvky jsou vytesány z pískovce, jsou přetaženy hruběji opracovanými prstenci bosáže. Nahoře je jejich korunní římsa doplněna o vlys a architráv na úplné kladí a profilace hlavice polosloupu je přetažena i na ostatní prvky. Dole, nad soklem, je na ostatní prvky přetažena profilace patky polosloupu. Na tomto průčelí (nad pilastry s polosloupy) se korunní římsa vodorovně dělí a vytváří tak tady půlkruhový roztržený krepovaný fronton, jehož konce horních říms jsou nad roztržením stočeny do volut. Těsně pod těmito volutami jsou dvě části frontonu spojeny dolů prohnutou profilovanou římsou, která zde zakončuje nahoře hlavní průčelí a nad níž je již kopule střechy. Nad frontonem, nad polosloupy jsou osazeny dvě dekorativní pískovcové vázy s festony a zakončené plameny. V ose průčelí jsou dvoukřídlé segmentové levé dovnitř otvíravé rámové dveře o šesti výplních (z nichž dvě horní jsou zaskleny a zabírají zhruba polovinu plochy dveří) osazené spolu s dvoukřídlým dvoutabulkovým nadsvětlíkem v pískovcovém segmentovém ostění s lištou na vnější straně, s nahoře špicí zakončeným hlavním klenákem a dalšími klenáky uprostřed stran a v horních rozích. Západní a východní boční průčelí mají v ose pod hl. římsou po oválném na výšku postaveném jednoduchém pevném šestnáctitabulkovém okně osazeném v pískovcové šambráně. Šanbrány mají hrubě opracované plochy, na vnitřní straně odsazené zaoblení a na vnější lištu, která se dle vnějšího tvaru šambrány několikrát zhruba pravoúhle zalamuje nebo ve čtvrtkruhu ohýbá. Po stranách a dole mají do tupé špice vybíhající svazkové klenáky s hrubě opracovanými zrcadly. Hlavní klenák je dvojnásobné výšky, jeho postranní části jsou pravoúhle zalomeny, stávají se tak součástí hlavní římsy (přebírají část její profilace) která se nad oknem segmentem vzdouvá a je nad šambránou a nad střední částí hlavního klenáku zalomena (krepována) – v této části je vytesána z pískovce. Na ploše střední části hlavního klenáku je hladké zrcadlo orámované lištou nahoře a dole segmentem dovnitř prohnutou. Jižní zadní průčelí má pilastry zhruba na svojí šířku odsazeny od nároží, nad nimi se korunní římsa vodorovně dělí a vytváří tak tady trojúhelníkový krepovaný fronton. V ose průčelí pod frontonem okno, jako v bočních průčelích, s tím rozdílem, že se k vůli němu segmentem vzdouvá pouze ta část profilu římsy, která tvoří dolní část frontonu. Lucerna má nízký sokl, pod hlavní pískovcovou profilovanou římsou má oblounem od ostatní plochy oddělený vlys, na stranách hlavních světových stran má celkem čtyři obdélná (původní barokní) pevná okna zasklená šestistrannými tabulkami a osazená do pískovcových šambrán lemovaných na vnější straně lištou a na vnitřní odsazenou zakulacenou hranou. Dnes jsou architektonické články natřeny tmavě šedě, plochy okrem.