1/ obytné stavení 2/ špýchar 3/ komora V severní části usedlosti stojí obytné stavení, jižní kout dvora vymezuje roubená patrová sýpka, ke které od jihozápadu přiléhá zděná kolna s roubenou komorou v patře. V čele usedlosti na straně obrácené do návsi stojí zděná, polokruhem zaklenutá novodobá branka, která sousedí s dvoukřídlými dřevěnými vraty. Spodní část vrat je plná, horní polovinu tvoří řídce provedené laťování. 1/ obytné stavení Severní až severozápadní stranu usedlosti vymezuje obytné stavení. Je to přízemní stavba obdélného půdorysu, krytá sedlovou střechou opatřenou vláknocementovou šablonou. Nádvorní strana obrácená k jihovýchodu je ve střední části oproti šířce obytných prostor při štítech o necelý 1m užší. Lze předpokládat, že se starší půdorysnou stopou stavby koresponduje právě střední část, zatímco prostory při štítech byly rozšířeny sekundárně v době, kdy mohlo dojít k přezdění původně srubových konstrukcí, užitých dle vyjádření majitele v prostoru býv.světnice při jihozápadním štítu. Bývalé chlévy (širší část stavby při severovýchodním štítu) jsou zaklenuty klenbou do válcovaných profilů. V zápraží v úrovni středního dílu stavby je otvor pro vstup ke schodišti do sklepa. Schodnice jsou vyloženy kamennými placáky, vlastní suterén ležící přibližně v prostoru pod komorou přilehlou k síni je nevelký, valeně zaklenutý. Jihozápadní štít je dvouosý (okna dvojitá, dvoukřídlá), nádvorní strana je v někdejší komoře adaptované k bydlení jednoosá, střední část tříosá (dvě čtyřkřídlá dvojitá okna, vstup do stavby), severovýchodní díl stavby z nádvorní strany osvětlují dvě okna. Zdivo druhotně rozšířených dílů objektu je cihelné. Obvodový plášť stavby po obvodu místností při štítech tvoří degradující obklad z dřevěných palubek, střední díl je omítnutý. Střecha je krytá eternitovými šablonami, stejný materiál pak byl použit pro opláštění jižního (resp. jihozápadního) štítu. Ve střeše na nádvorní straně je vytažen pultový nákladní vikýř. Krov je podle vyjádření majitele novodobý a pochází z doby, kdy stavba byla celkově adaptována. Lze předpokládat, že stavba existovala již před rokem 1872, kdy je uváděna jako tzv."spalná", přičemž výsledná podoba je výsledkem opakovaných adaptací a modernizací. 2/ špýchar Jižně od obytného stavení leží na okraji dvora při hranicích se sousední usedlostí čp.11 patrová roubená sýpka, založená ve vztahu k návsi ve štítové orientaci. Je to patrová stavba obdélného půdorysu krytá sedlovou střechou s výrazným přesahem přes zápraží. Střešní krytina je vláknocementová. V úrovni patra byla vytažena dnes již neexistující pavlač přístupná po žebříkovém schodišti. Obvodové stěny jsou sroubeny z trámů. Roubené jsou i vnitřní stěny. Přízemí, sloužící v minulosti jako chlévce, je rozděleno na tři komory se samostatnými vstupy z nádvorní strany v trámkových zárubních. Strop mezi přízemím a patrem je trámový s povaly, v minulosti s přesahem vazných trámů (nesoucí pavlač) do zápraží. Patro přístupné po někdejší pavlači je rozděleno přibližně ve střední části stavby na dvě komory se samostatnými vstupy v trámkových zárubních. Dveře jsou svlakové. Strop mezi patrem a podkrovím je trámový, povalový, s přesahy vazných trámů do zápraží. Krov byl původně pravděpodobně hambalkový, současný stav je výsledkem úprav, kterými stavba prošla v posledních třech desetiletích. Severní (resp. severovýchodní) štít je bedněný svisle kladenými prkny. 3/ komora Od jihozápadu sýpka sousedí s objektem půdorysně širší kolny. Přízemní část stavby, založená ve svažitém terénu, je zděná z lomového kamene, patro je roubené, jednokomorové. Přízemí je do nádvoří otevřené, patro bylo přístupné po žebříkovém schodišti a pavlači původní sýpky dveřním otvorem v severní (resp. severovýchodní) štítové stěně. Střecha stavby je sedlová, krytá eternitovými šablonami, krov pravděpodobně hambalkový. Jižní štít je prkenný, z vnější strany opatřený konstrukcí pro pnoucí rostliny. Prkny je bedněn i štít severní, přilehlý k objektu sýpky. Půdorysně širší kolna než přilehlá sýpka je patrně o něco mladšího původu než vzpomenutá obilnice, její původ však musíme hledat nejpozději v období kolem poloviny 19.století.