Židovský hřbitov na víceméně obdélném půdorysu, obehnaný ze všech stran zděnou ohradní hřbitovní zdí, s náhrobky a se zděnou hlavní vstupní bránou na severní straně z ulice Zborovské a s železnou vstupní brankou na východní straně k říčce Ludině. Na ploše hranického židovského hřbitova o rozloze 4 276 m2 je po jeho rekonstrukci, provedené v letech 1990 – 1994, registrováno celkem 676 sepulkrálních objektů (náhrobků, včetně torz a soklů). Z tohoto počtu je 438 náhrobků (stél) převážně úplných, tj. se jménem, příjmením a rokem úmrtí pohřbeného. Do tohoto počtu nejsou zahrnuty četné úlomky náhrobků, umístěné podél severní hřbitovní zdi. Náhrobky vytvářejí souběžné řady, probíhající kolmo k podélné ose hřbitova, a jsou orientované nápisovou stranou převážně jihozápadním směrem. Sokly novodobých náhrobků jsou terasovitě umístěny napravo od hlavní vstupní brány. Před rok 1850 je datováno 60 náhrobků, nejpočetněji jsou zastoupeny náhrobky z 2. poloviny 19. století, zejména ze 60. – 70. let, směrem k současnosti jejich počet klesá. Nejstarším náhrobkem je náhrobek manželského páru: Jekla, syna Natana Fajtla a jeho ženy Chany z roku 5445 židovského letopočtu, tj. z let 1684/85 křesťanského letopočtu. Z hlediska výtvarného provedení si hranické náhrobky zachovávají stylovou jednoduchost. Převažují jednoduché stély s obloukovým završením, v některých případech i složitěji členěným, s výstupky a hroty, textové pole bývá obvykle ohraničeno tenkou linkou. Od poslední třetiny 19. století se objevují náhrobky ve tvaru obelisků, které jsou obdobné jako na křesťanských hřbitovech a které jsou umístěné na soklech. S výzdobných prvků převažují na náhrobcích jednoduché geometrické nebo rostlinné prvky, a to ve větší míře až od 19. století. Jediným exemplářem je na hřbitově zastoupen náhrobek tzv. mikulovského typu, s charakteristickým mušlovitým ozdobným prvkem v obloukovém završení (náhrobek Davida, syna Mešulama Zalmana z 2. poloviny 18. století). Ze symboliky, užívané na náhrobcích, se setkáváme nejčastěji s vyobrazením žehnajících rukou kohenů, levitských konvic pro zemřelé nebo tzv. koruny dobrého jména či koruny tóry. Unikátní je vyobrazení lvice na pomníku ženy hebrejským jménem Levia (Lvice) a vyobrazení holuba na pomníku Pesacha Taubera, syna Jonasova. Pozoruhodná je i basreliéfní plastika andělíčků na pomníku dívky jménem Rejzl. Texty na náhrobcích jsou až do konce 19. století převážně hebrejské, od 30. let 19. století se pod hebrejským textem objevuje i text v němčině. Po roce 1918 je na náhrobcích zaznamenána čeština. Nejstarší náhrobky jsou z pískovce. Od 20. let 19. století byl používán našedlý vápenec, od konce 19. století mramor, od 30. let 20. století i umělý kámen (žulové náhrobky byly odvezeny před demolicí hřbitova v roce 1988). Plocha hřbitova je zatravněná, se HRANICE vzrostlou zelení, kterou tvoří především jasany. Ohradní hřbitovní zeď pochází pravděpodobně z 2. poloviny 19. století. Severní zeď je vyzděna z lomového kamene a je opatřena betonovou hlavou. Východní zeď je zčásti provedena jako severní zeď, a zčásti je vyzděna z cihel. Její cihelná část je omítnuta a opatřena korunou z pálených tašek, bobrovek. Západní zeď je provedena jako nová opěrná zeď před stávající zdí s betonovým základem, a je vyzděna z cihel, omítnuta a opatřena korunou z pálených tašek, bobrovek. Jižní zeď je založena na pilířích, je vyzděna z cihel, omítnuta a opatřena korunou z pálených tašek, bobrovek. Hlavní brána, prolomená v severní ohradní zdi, tvoří vstup z ulice Zborovské a byla postavena jako kopie novorenesanční brány na původním místě. Brána je zděná z cihel, omítaná, bíle natřená, opatřená štukovou výzdobou dle původních fragmentů. Jedná se o rozměrnou edikulovou bránu tvořenou hladkými pilastry s profi lovanými patkami a hlavicemi, kladím a trojúhelníkovým tympanonem. Vstupní otvor má půlkruhový oblouk, římsové patky, profi lovanou štukovou archivoltu, rozdělenou ve středu lichoběžníkovým klenákem. Vstupní otvor je osazen novou kovanou mříží symbolizující devítiramenný svícen. Součástí hřbitova byla při vstupu situovaná hřbitovní budova, která se do současnosti nedochovala. (Papoušek, Miroslav, in: Orálková - ed., 2015, 54–55.)