Jedná se o mírně nadživotní sochu mladého muže. Socha je umístěna na plochém podstavci a mohutném soklu. Sokl i podstavec jsou složitého půdorysného tvaru, který vychází z tvaru osmiúhelníka o nestejných stranách. Sokl se skládá ze soklové patky, těla soklu a hlavice soklu. Patka soklu dosahuje šíře 1,10 m a délky 1,10 m. Navazující tělo soklu je dlouhé i široké 1,00 m. Stejný půdorysný rozměr má i hlavice soklu. Výše uvedená patka je vysoká 0,43 m. Tělo soklu dosahuje výše 0,92 m a jeho hlavice 0,28 m. Celý sokl tak dosahuje výše 1,53 m. Navazující podstavec sochy je vysoký pouhých 0,18 m a jeho délka je maximálně 0,80 m a maximální šířka je taktéž 0,80 m. Samotná socha je vysoká asi 2 m. Šíře sochy se pohybuje kolem 0,55 m. Celková výše díla dosahuje přibližně 3,71 m. Socha znázorňuje v lehkém kontrapostu stojícího mladého prostovlasého muže s dlouhými kadeřavými vlasy a kratším plnovousem. Ten je oděn do tuniky sahající až k zemi. Tuniku má jednoduše přepásanou. Přes uvedený oděv má přehozen dlouhý plášť sepjatý na prsou, který opět sahá až k zemi. Pravou rukou spuštěnou podél těla přidržuje kyj, který se těsně přimyká k jeho pravé noze. Levou ruku má lehce pokrčenou v lokti a přidržuje si jí ve výši pasu lem šatu. Šat světce je řasen v dlouhých úzkých svislých záhybech. Na levé ruce mu spočívá otevřená kniha. Celkový výraz sochy je značně statický. Statičnost skulptury je navíc posílena mohutným charakterem soklu. Socha světce je provedena z pískovce. V literatuře je autorství připisováno Johannu Kasparovi Süssnerovi nebo Johanu Wirknerovi z Ostrova u Karlových Varů. Zřejmě v roce 1859 při přepracování kameníkem Böhmem z Mnichova došlo k tvarovým a modelačním změnám např. v partiích rukou a zřejmě i v partiích drapérie.