Budova Federálního shromáždění obklopuje ze tří stran objekt bývalé burzy. Ponechává její klasicistní portikus v dominantní poloze. Vzadu je přistavěna část patřící divadelnímu provozu sousední Státní opery. Vedle je postavena kamenná stěna, od burzy odsazená za mírnou nikou. Za stěnou se rozvíjí přistavěná část s kuloáry a klubovnami. Ta má prosklenou fasádu, jednak lehkou zavěšenou v kovových rámech, jednak fasádu strukturální, ve své době zvanou terčová – poprvé v Československu právě tady užitou. S odstupem stojí přibližně na nárožích čtyři sloupy, na nichž je nesena dvoupodlažní nástavba s kancelářemi, se sálem původně Sněmovny národů a s dalšími klubovnami, tentokrát parlamentních výborů. Střechu historické burzy nebylo možno zatížit, proto má celá nástavba rozlehlé atrium, vyplněné lehkou konstrukcí „japonské zahrady“. V interiéru byl ponechán původní vestibul, bývalý burzovní sál byl rekonstruován na zasedací sál Sněmovny lidu. Byl vybaven novým stropem, jehož výtvarné řešení navrhl Karel Prager s Alicí Kuchařovou. Prostory nových částí jsou navrženy v decentně působící eleganci kombinace dřeva, skla a kovu. Příčky jsou většinou skladebné, ze skříňového systému Gama. Sál Sněmovny národů byl vybaven plastickým montovaným stropem, zajišťujícím akustickou pohodu, dostatečné osvětlení, stejně jako snadnou údržbu. Pro objekt zpracoval dr. Jiří Šetlík libreto výtvarné výzdoby; počítalo s tím, že výjimečná architektura doby bude obohacena výtvarnými díly významných současných umělců. Z ideologických důvodů však byl toto libreto naplněno jen z části.