Jednolodní kostel má obdélnou loď doplněnou na severovýchodní a jihozápadní straně o tři kaple, které vytvářejí vnější dojem trojlodní baziliky. Obdélný presbytář má trojboký závěr, na bočních stranách na kaple lodi navazuje patrová sakristie s oratoří – oproti kaplím předstupující. Severozápadní průčelí (do Dómského náměstí) chrání v dolní části dvoustupňový kamenný sokl. Fasádu člení pilastry, které mají kamennou podnož a patku ve stejné výši jako je sokl, dřík bez výzdoby a kamennou jónskou hlavici. U nároží a po obou stranách střední osy je vždy jeden pilastr, na straně směrem ke středu fasády od krajních os je pilastr sdružený ze dvou. Na úsecích stěny mezi pilastry se nachází lizénový rám. Ve středu průčelí je situován vstup – dvoukřídlé okované dveře, členěné páskami do kosočtvercové sítě pobité hřeby. V každém kosočtverci je stejný ozdobný motiv, odlišné barvy než dveře, z proplétaných a stáčených pásek. Zprohýbaná klika má stočený konec. Kolem otvoru je dvojitý kamenný portál. Vnitřní je profilovaný a nahoře zubovitě rozšířený, vnější má širší patky, stojky opatřené vystouplým obdélným na výšku orientovaným polem, které vyplňuje většinu plochy stojek. Nad stojkami je hlavice s reliéfně provedenou biskupskou mitrou. Stojky nesou kladí, na němž je reliéf kruhového tvaru, snad motiv růže (z erbu zakladatele kostela). Nahoře se zvedá segmentový fronton, jehož spodní část je na okrajích přerušená – ve vzniklé ploše se nachází kamenný znak biskupa Maxmiliána Rudolfa Schleinitze, prvního litoměřického biskupa a zakladatele kostela. Znak na obou stranách přidržuje obdobně provedený stojící nahý andílek. Jeho vnitřní noha (směrem ke znaku) je pokrčená a opřená o volutu, vnější noha je natažená. Andílkova postava je zobrazena v poloprofilu směrem ke znaku, avšak hlava se obrací k pozorovateli. Klín kryje rouška. Vnější paže je natažená ke znaku, na kterém spočívá ruka. Na hlavě jsou krátké vlnité vlasy, na zádech dosti velké rozepjaté křídlo. V ose stojek portálu se nad frontonem zvedá ve vysokém reliéfu a v kameni provedený sokl s přesahující horní římsou, na němž stojí váza. Zdobená je rouškovou girlandou s mašlemi, ukončuje ji bohatý a vysoký svazek plamenů. Nad vstupem se nachází nika zaklenutá konchou a lemovaná bohatým orámováním. Kolem otvoru je na bocích a nahoře profilovaná šambrána s rozšířenými horními rohy a zprohýbaným hlavním klenákem. Vně šambrány je voluta s malým závitem nahoře, velkým dole a mezi závity s rovným úsekem podél šambrány. Pod nikou je plochá parapetní římsa a parapetní pole, ukončené v dolní partii u okrajů vždy třemi kapkami. V nice stojí kamenná socha sv. Štěpána. Má hranolový podstavec, na bocích rozšířený o volutu. Na jeho přední straně je na šířku orientovaná oválná kartuše s palmovými ratolestmi, uvnitř které je nápis: „S:STE / PHANUS / PROTO / MART“. Světec je zobrazen jako čelně stojící mladý muž, oděn je do jáhenského roucha. Dalmatika má zdobené pásy u výstřihu, níže na přední straně a na okrajích rukávů. Ty a také dolní konec dalmatiky jsou opatřené třásněmi. Tyto ozdobné prvky jsou – stejně jako dolní konce štóly a nápisová kartuše na soklu – místy zlacené. Světcova pravá paže směřuje mírně od těla, ruka drží pozlacenou palmovou ratolest s řídkým olistěním. Levá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje u těla nad pasem velkou rozevřenou knihu. Sv. Štěpán ji drží za horní část strany s vazbou. Světcova hlava je mírně natočená k levému rameni a zakloněná, oči hledí vzhůru. Delší vlasy jsou členěné do zvlněných pramenů, za hlavou je pozlacená svatozář s plným středem a z něj vybíhajícími četnými paprsky – střídavě rovnými a zvlněnými. Nad nikou se sochou se nachází kamenný znak biskupa Huga Franze von Königsegg-Rothenfels, přidržovaný dvěma sedícími lvy. Ti od znaku odvracejí hlavu, jejich vyplazené jazyky jsou pozlacené – stejně jako obrysy mitry, berly a některé partie koruny. Znak horní částí zasahuje do dolního úseku bohatě profilované hlavní římsy, která zde pro znak vytváří prohlubeň. Krajní osy severozápadního průčelí tvoří konchou zaklenuté niky se sochami. Niky mají šambránu s uchy s kapkou, se zvýrazněným vnějším okrajem, dole je plochá parapetní římsa. Nad šambránou je trojúhelný fronton, uvnitř pod vrcholem s třemi kapkami. Parapetní pole má po stranách zhruba čtvercový úsek s diamantovou bosou, dole opět s třemi kapkami (v obou případech je střední kapka větší). V pravé nice stojí socha sv. Felixe. Její sokl je obdobný jako sokl sochy sv. Štěpána, s drobnými odchylkami v provedení. V kartuši je nápis:“SFELIX / MART“. Sv. Felix je znázorněn jako čelně situovaný mladý muž, stojící s odlehčenou levou nohou. Oděný je do zbroje římského vojáka. Výrazná je rozevlátá suknice a plášť kryjící obě paže. Pravá z nich je ohnutá v lokti před tělem, ruka spočívající na hrudi drží pozlacenou palmovou ratolest. Levá ruka drží přilbu s chocholem, obrácenou nahoru. Hlava je mírně natočená k pravému rameni a pozdvižená. Světec má dlouhé vlnité vlasy splývající podél obličeje. Stejně jako sv. Štěpán má i sv. Felix za hlavou pozlacenou svatozář s plným středem a z něj vybíhajícími četnými paprsky, střídavě rovnými a zvlněnými. Některé partie sochy jsou zlacené – okraje suknice a pásků na ní upevněných, kontury a zdobení přilby a opánky. Třetím světcem na severozápadním průčelí je sv. Viktorín, nacházející se v levé nice. Jeho sokl je opět obdobou soklu sv. Štěpána, nápis zní: “S.VICTO / RINUS / EP MART“. Světec je zobrazen jako čelně stojící starší muž. Oděn je jako biskup, oděv je členěn do četných záhybů, konec pláště pod levým loktem je rozevlátý. Obě paže jsou ohnuté v lokti – pravá vede od těla a ruka drží pozlacenou berlu s ozdobně stáčeným horním koncem. Na prsteníčku má světec pozlacený prsten. Levé předloktí je před tělem, ruka s oddáleným palcem drží velkou a silnou knihu s pozlacenými sponami. Sv. Viktorín má hlavu natočenou k levému rameni, na obličeji jsou vrásky (na čele, u očí), výrazné jsou nosoretní rýhy. Obličej má vážný výraz. Z oděvu je zlacení na zdobené mitře, na lemu pláště s ornamentem, na lemu rochety a na biskupských rukavicích. Mezi hlavicemi pilastrů členících fasádu je štuková výzdoba – v širších úsecích je to rouškový feston s květy, plody a listy, v užších úsecích mašle s rouškou. Pilastry nesou kladí s profilovaným architrávem, hladkým kladím a bohatě profilovanou horní římsou (vše se nad užšími úseky mezi pilastry zalamuje). Průčelí zakončuje obdélný štít, doplněný dole po stranách o volutu. Ve středu štítu se nachází velké obdélné okno ukončené do tvaru segmentového oblouku a členěné třemi vodorovnými a dvěma svislými kovovými příčlemi. Okno má bohaté kamenné orámování. Ostění se zvýrazněným vnějším okrajem má ucha, dole po stranách je rozšířené a ukončené třemi kapkami vedle sebe. Pod uchy je místo kapky plastický šupinovitý pás, pokračující až k dolní části ostění. Nahoře je ukončen do velmi malé a dole do mohutné voluty. Nad okenním obloukem ostění pokračuje do obdélného tvaru, nahoře s šipkovitě rozšířenými rohy a po stranách s hladkou volutou (větší závit je opět dole). Ve vzniklé nadokenní části je oblá kartuše, nahoře a dole uprostřed stočená a doplněná vně prohnutými a stáčenými tvary. Štít člení toskánské pilastry, kdy po jednom je po obou stranách okna a blíže nároží je pilastr sdružený. Plocha mezi pilastry je členěna úplným lizénovým rámem. Štít zakončuje trojúhelný fronton s bohatě profilovaným orámováním se štukovou výzdobou. Jde o korunu s palmovými ratolestmi (či křídly) situovanou ve středu plochy a po obou jejích stranách o feston s mnoha velkými různorodými plody. Štít zdobí ještě další prvky. Dole po stranách je kamenný kulovitý čuček, nad dolním závitem voluty kamenný obelisk ukončený koulí a po stranách frontonu kamenný podobný čuček jako dole, avšak s nižším soklem. Za vrcholem frontonu je zasazen kříž se zužujícími se trojlistě ukončenými rameny, v jejich křížení doplněný vždy o jeden zvlněný paprsek. Jak již bylo zmíněno v úvodu, kostel má u bočních průčelí vždy tři kaple, které působí v exteriéru tak, jakoby šlo o trojlodní baziliku. Kaple jsou vysoké, takže horní část s okny do lodi se uplatňuje hlavně v dálkových pohledech. Nejprve bude popsána úroveň kaplí. Severovýchodní průčelí kaplí má na pravé straně stěnu členěnou dvěma pilastry obdobného provedení jako je na severozápadě. Opakuje se zde také kamenný sokl. Mezi pilastry se k fasádě v horní části napojuje spojovací oblouk, který vede do naproti kostelu situované věže. Zbývající úsek lodi má dosti jednoduché architektonické členění. Dole je dvoustupňový sokl, avšak zde bez kamene. Vpravo a vlevo od střední osy je úzký lizénový rám na způsob pilastru, pod okny obdélné, na výšku orientované vpadlé pole. V tomto poli pod oknem v ose třetí zprava je na zdi oválná kartuše s jezuitským monogramem IHS. Monogram a okraj kartuše jsou zlacené, hřeby černé, pozadí světle modré. Okna do kaplí jsou obdélná s horním segmentovým obloukem, situovaná jsou na šířku. Mají kamenné ostění, kamenný sloupek je svisle rozděluje na poloviny. Ostění s profilovanými okraji má šipkovitá horní ucha s kapkou, pod bočními úseky jsou tři kapky vedle sebe (střední je větší). Pultovou střechu kaplí kryje plech. Na kaple se na levé straně průčelí napojuje obdélná patrová přístavba sakristie s oratoří, stejně vysoká jako navazující kaple a oproti ní předstupující. Tak jako kaple má i ona dvoustupňový sokl, díky napojení na kapli je její severozápadní stěna jednoosá, zatímco protější dvouosá. V severozápadní stěně je v přízemí i patře okno v jednoduchém kamenném ostění, rozměry v obou podlažích jsou lehce odlišné. Dolní okno je vodorovnou příčlí rozdělené na poloviny, horní dvěma vodorovnými příčlemi na třetiny. Jejich sklo je členěné do drobných šestiúhelníkových tabulek. Po obou stranách osy je svislá lizéna, stěnu zakončuje římsa stejné profilace jako u kaplí. Na protější dvouosé jihovýchodní straně jsou ve všech osách stejná okna jako na severozápadě, členění je stejné - lizéna je u nároží a u styku s presbytářem. Nárožní lizény jsou i na severovýchodní stěně sakristie, která je čtyřosá. Ve všech osách přízemí i patra jsou stejná okna, včetně orámování, jako na bočních stěnách. Pod dolním oknem v ose druhé zprava je ještě vstup - jednokřídlé okované dveře, členěné páskami do kosočtvercové sítě pobité hřeby. V každém kosočtverci je malý plastický rozvinutý květ, ve středu dveří je květ větší, spočívající na osmicípé hvězdě. Klika dnes chybí. Kolem otvoru je kamenné ostění se zvýrazněnými okraji a s uchy s kapkou. Sakristie má pultovou střechu s valbou na jihovýchodě, krytinou jsou plechové šablony. V horní části severovýchodního průčelí je pět stejných oken, osvětlujících loď a presbytář. Podobně jako okna kaplí, rozděluje i tato svislý kamenný sloupek na poloviny. Okna jsou nahoře ukončená do segmentového oblouku, mají kamenné ostění s náznakem uch s kapkou. Nad částí horního oblouku je ostění rozšířené, v jeho středu se nachází okřídlená andílčí hlavička. Obě poloviny oken rozdělují dvě vodorovné a jedna svislá kovová příčle. Mezi jednotlivými osami se ke stěně napojují proláklé hřebeny mezikaplových stěn, vystupujících ze střechy bočních kaplí a sakristie. Korunu zdiva mají krytou kamennými deskami, na dolním konci jsou zdobené soklem s kamenným architektonickým článkem dvojího druhu. Na hřebeni prvním zprava je to věnec s vetknutými diagonálně vedenými a ve středu se křižujícími palmovými ratolestmi, na druhém zprava koule. Na třetím zprava opět věnec a na čtvrtém koule. Fasáda lodi i presbytáře vrcholí profilovanou hlavní římsou. Na jihovýchodní straně se nachází trojstěnný závěr kostela, který má střední stěnu rovnou a boční zkosené. Římsa stejné profilace jako u hlavní římsy sakristie rozděluje závěr na dvě etáže, v nichž je ve všech stěnách vždy jedno okno. Dolní etáž má po obou stranách styku jednotlivých stěn lizénu. Okna jsou stejná – obdélná, rozdělená třemi vodorovnými železnými příčlemi. Kamenné ostění se zvýrazněným vnějším okrajem má ucha s kapkou a pod protaženými bočními stranami tři střapečky s kapkou (střední je větší). Pod oknem je obdélné vpadlé pole. Také horní etáž má nárožní lizény, zde je navíc ještě lizéna svislá, pod okny. Ta jsou umístěná v obdélném, na šířku orientovaném vpadlém poli. Rozdělují je dvě vodorovné kovové příčle a lemuje šambrána podobná jako u nižších oken, pouze bez střapečků s kapkou. Závěr ukončuje hlavní římsa stejné profilace jako u lodi, nad nárožími se zalamuje. Jihozápadní strana je obdobou svého protějšku, k tamější sakristii s oratoří se v horním patře napojuje spojovací chodba z biskupské rezidence čp. 1/d. Kostel má sedlovou střechu, nad závěrem půljehlancovou, krytinou jsou tašky. V severovýchodní i jihozápadní straně střechy je symetricky rozmístěno pět volských ok, ve střední stěně závěru jedno. V hřebeni střechy presbytáře je zasazena oplechovaná polygonální zvonička s cibulovitou střechou, krytou plechem. Střecha vrcholí hrotnicí s oválnou pozlacenou makovicí s pozlaceným křížem.