U jižního průčelí lodi kostela Nejsvětější Trojice je spolu s protějškovou sochou sv. Cyrila a plastikou sv. Jana Nepomuckého situována kamenná (pískovcová) socha sv. Metoděje na architektonicky bohatě členěném soklu. Kamenný (pískovcový) sokl tvoří dvě předstupující odsazené základové desky nesoucí jednou odstupňovanou hranolovou podnož, na kterou nasedá zvonovnice s oblounem. Ústřední vysokou hranolovou část soklu flankují volutová křídla s okrajovou lištou a s horizontálními rytými linkami. Čelní a zadní stranu lemují zalamované profilované rámy. V čelní vpadlině se nachází rytý nápis: Svatý Metoději / pros za nás u Boha / bychom dědictví otců / na věky uchovali. V zadní vpadlině je rytý nápis: Zbožní manželé a dcera jejich / věnovali / ke cti a chvále Boží / městečku Dědicům. Sokl zakončuje oblounová lišta a bohatě profilovaná římsa s motivy oblounů a zvonovnic. Plint sochy tvoří jednoduchá hranolová deska, která nese figuru světce v mírně podživotní velikosti. Sv. Metoděj je zpodobněn v konvenčním ikonografickém pojetí. Frontálně komponovaná postava je podána v mírném kontrapostu, s předsunutou pravou nohou. Levou pokrčenou rukou tiskne světec k hrudi rozevřenou knihu, pravici má rovněž pokrčenu a mírně odchýlenu od těla. Ačkoliv prsty chybí, lze předpokládat, že svírala biskupskou berlu zapuštěnou do výčnělku plintu u pravé světcovy nohy. Sv. Metoděje halí biskupské roucho, jež tvoří alba a ornát s palliem, na hlavě spočívá biskupská mitra. Zejména modelace ornátu do dlouhých mísovitých záhybu dodává jinak poměrně staticky komponované figuře hybnost. Štíhlou protáhlou tvář podanou en face rámuje dlouhý plnovous zastřižený do špičky a delší vlnité vlasy. Materiál: pískovec