Světec nese na rameni malého Ježíška, za sochou stojí statná borovice a za ní les. Hranolový podstavec s rozšířeným soklem, římsovou hlavicí nad znakem, nad něm světec s jezulátkem na rameni. Materiál hrubozrnný pískovec. Socha má hranolový, dvakrát odstupněný sokl (sokl podobný soklu sv. Otýlie v Manětíně), na němž spočívá zúžený hranolový podstavec se střední částí poněkud předsunutou, boky má konkávně prohnuté. Horní deska nízká, čtvercová, na bocích profilovaná, na její čelní straně plastická korunka a pod ní na soklu je vykrajovaná a zavíjená kartuš, překrývající celou čelní stranu soklu. Horní deska nese sochu sv. Kryštofa na plintu. Světec se opírá levou rukou o kamenný sloupek a zároveň jí přidržuje sukovici, pravá paže pokrčena a opřena o pravý bok. Na pravém rameni nese děťátko - Ježíška, k němuž má pootočenou a zakloněnou hlavu. Je oděn v jednoduchý šat, suknici přepásanou úzkým páskem, sahajícím ke kolenům. Rukávy má k lokti vyhrnuté, hruď mírně odhalenou. Tvář porostlá vousem. Roucho bohatě řaseno. Dítě sedí na rameni sv. Kryštofa obkročmo, oděno ve splývavý šat přes kolena, rukávky vyhrnuté k lokti. V pravé ručičce drží kouli (Zemi), levou má na hlavě sv. Kryštofa. Nad hlavami mají obě postavy svatozáře. Pojetí práce řezbářské. V její horní části jsou alianční znaky lažanský a černínský. Ostatní větší plocha kartuše hladká, s odřeným nápisem (při povodni).