areál kláštera premonstrátek a zámku s farním kostelem Narození Panny Marie, 3. - 26. objekty I. nádvoří, 10. - 18. objekty hospodářského dvora, 13. sýpka čp. 2 Areál kláštera a zámku s kostelem tvoří západní část obce. I. nádvoří je v rámci areálu při jeho východním okraji, západně za vstupním objektem, přičemž hospodářský dvůr se rozkládá na jeho severní straně, za ohradní zdí s branou a brankou. Sýpka čp. 2 stojí severně od vstupního objektu, mezi jižním a severním nárožním domem čp. 2, na východní straně hospodářského dvora, z něhož je přístupná. Jedná se o mohutnou řadovou v podstatě nepodsklepenou třípatrovou ze smíšeného zdiva vyzděnou hladce omítnutou budovu postavenou na obdélném půdoryse (s okosenými nárožími při východním průčelí) pod sedlovou mansardovou střechou (s pultovými vikýři v mansardě) krytou pálenými prejzami. Sýpka je na podélných průčelích vodorovně členěna od shora profilovanou korunní římsou, mezi přízemím a 1. patrem pásovou dole profilovanou římsou kordonovou, nad níž mají patra jednoduchý pásový sokl a dole z pískovcových kvádrů vyzděným soklem, který se pro nerovnost terénu uplatňuje pouze v severní polovině východního průčelí. Okna jsou v patrech obdélná, na šířku osazená, bez výplní a mají pískovcové šambrány s obrysovými lištami v nichž osazeny mříže o 2 x 3 či 2 x 4 prutech. V přízemí jsou okna obdobná, stejně široká, ale zhruba čtvercová, s pouze štukovými šambránami a s ve špaletách osazenými novodobými výplněmi, pouze v 1. ose východního průčelí je okno obdélné. Východní vnější podélné průčelí je jedenáctiosé a při zkosených nárožích má bosované lisény - na rozdíl od průčelí západního, které toto svislé členění nemá. Jeho okna jsou všechna zachována (na rozdíl od průčelí západního) v původním stavu, jak výše popsáno. Západní dvorní podélné průčelí je též jedenáctiosé, je však pozměněno několika nevhodnými úpravami. Ve 2. ose 1. patra je okno ubouráním parapetu zněněno na dveře s vybetonovaným jakýmsi “kastlíkem” v úrovni prahu. V 6. ose téhož patra je okno nahrazeno dvoukřídlými dovnitř otvíravými dveřmi ve štukovém ostění s vnější obrysovou lištou k nimž vede ze severní strany přímé představěné schodiště s mezipodestou před oknem v 5. ose v přízemí - úprava snad z doby kolem roku 1900. Mezi 6. a 8. osou v úrovni kordonové římsy je k průčelí dřevěnou konstrukcí připevněna pultová vlnitým eternitem krytá střecha, kterou (před okny v 7. ose) protíná plechová šachta výtahu na obilí, která končí v sedlovém vodorovně bedněném vikýři vysunutém z mansardy. V přízemí v 1. ose není okno, ve 2. ose je vybourán velký zhruba čtvercový otvor a v něm osazena novodobá dvoukřídlá ven otvíravá pravá vrata svařená z ocelového tmavě zeleně natřeného plechu, ve 3. ose je plynosilikátovými tvárnicemi zazděný dveřní otvor - soudě dle cihelného záklenku původní barokní, v 11. ose jsou dnes novodobá dvoukřídlá ven otvíravá vrata svařená z ocelového plechu - nad nimi horní část původního, nyní zazděného, okna. Před středem průčelí betonová poměrně dlouhá rampa. Boční, severní a jižní, průčelí jsou, až na štíty, z podstatné části zastavěny sousedními nárožními domy čp. 2. Z vlastních průčelí se tak uplatňují pouze části korunní římsy při nárožích, a při okosených nárožích u východního průčelí ze zdola k této římse dobíhající bosované lisény. Štíty naopak zakrývají pouze z malé části vrcholy sedlových střech sousedních domů. Mají jednoduchý pásový sokl, na němž je dvěmi dvojicemi bosovaných lisén (lisény jsou ve dvojicích poměrně daleko od sebe) nesen trojúhelný fronton s dolní římsou mezi lisénovými dvojicemi vzedmutou ve tvaru stlačeného oblouku, po stranách lisénových dvojic konkávně prohnutá krátká křídla štítu, zakončená na staně podstavcem nahoře ukončeným pískovcovou deskou s profilovanou římsou na obvodě. Jižní štít má těsně nad hřebenem střechy sousedního domu na výškově situované volské oko. Sýpka je v podstatě nepodsklepena, tím je míněno, že pod první jižní osu podélných průčelí zasahuje sklep jižního nárožního domu čp. 1, kde je i popsán. Interiér přízemí byl v podstatě celý zaklenut stlačenou valenou klenbou s dvojicemi protějškových pětibokých výsečí vázaných na okenní osy podélných průčelí. Dnes je rozdělen do tří prostor. Jižní, zabírající jednu osu, oddělený barokní zdí s pravoúhlými dveřmi uprostřed je dále rozdělen novodobými příčkami na čtyři místnosti a je dveřmi spojen s hospodářským dvorem a se sousedním jižním nárožním domem čp. 2, podlahy zde mají kamennou dlažbu nebo xylolit. Střední sedmiosý prostor sloužil naposled pro ustájení býků, jeho středem vede betonová ulička, po jejíž stranách jsou stání s kamennou či cihelnou dlažbou, při podélných stěnách žlaby. Severní trojosý prostor je od středního oddělen novodobou příčkou s dveřmi, v jeho střední ose je (asi od doby kolem roku 1900) klenba nahrazena novodobým plochým stropem do ocelových nosníků podpíraných západně od středu dvěmi litinovými sloupky - v těchto místech bylo původní schodiště do patra. Tento strop navazuje na v nové době probouraný velký otvor hlavního vstupu ve 2. ose západního průčelí, opatřený výše popsanými vraty. Původní hl. vstup byl nejspíše v 1. ose téhož průčelí. Podlaha je zde betonová či z kamenné dlažby. Prostor je spojen s vedlejším přízemím severního nárožního domu čp. 2 pravoúhlým dveřním otvorem ve středu dnes zeslabené severní obvodní zdi. Interiéry pater mají trámové stropy, jejichž trámy jsou v 1. a ve 2. patře ve středu podepřeny průvlakem (ne vždy spojitým) neseným zhruba pod každým třetím trámem dřevěným sloupkem. Podlahy mají prkenné, pouze v 1. patře je z pálených topinek. Patra jsou i s půdou vzájemně spojena dřevěnými jednoramennými schodišti procházejícími trámovými stropy ve středu délky budovy. Půda má podlahu prkennou a je v ní krov hambalkové soustavy nesený ležatou stolicí a doplněný pod hřebenem mansardové střechy stolicí stojatou. Dajší údaje (někdy již antikvované) viz SHP Mojmíra Horyny.