areál kláštera premonstrátek a zámku s farním kostelem Narození Panny Marie, 27. - 34. objekty II. nádvoří, 30. refektář čp. 1 Areál kláštera a zámku s kostelem tvoří západní část obce. II. nádvoří je v rámci areálu zhruba v centru jeho zastavěné části, na jižní straně kostela Narození Panny Marie. Refekrář stojí na jižní straně tohoto II. nádvoří. Jedná se o nepodsklepenou patrovou ze smíšeného zdiva vyzděnou hladce omítnutou budovu postavenou v podstatě na obdélném půdorysu (rozšířeném od severozápadního nároží severním směrem, ke konventu, o spojovací “krček”) pod sedlovou, na jihozápadním nároží zvalbenou, střechou krytou raženými pálenými taškami. Hlavní jižní průčelí (obrácené do proboštské zahrady) je čtyřosé, pouze vodorovně členěné poměrně bohatě profilovanou korunní římsou, pásovou římsou kordonovou a vysokým soklem krytým na plocho položenými cihlami. Ve značně vyšším patře jsou dvojitá šestikřídlá dvacetiosmitabulková (7 x 4 tabulek) ven a dovnitř otvíravá obdélná okna s odsazenými zakulacenými horními kouty osazená v líci fasády v šambránách s uchy a kapkami vyrůstajícími z podokenních říms, nahoře po stranách jsou ozdobeny volutami a uprostřed hlavním klenákem. V přízemí jsou jednoduchá pevná? šestitabulková šířkově situovaná okénka osazená v pískovcových šambránách s obrasovou lištou a opatřechých mříží s 2 x 4 pruty. Ve třetí ose je toto okno nahrazeno klasicistním portálem. Portál tvoří převážně v omítce provedená edikula s rovným úplným kladím (s pískovcovou profilovanou římsou) na němž je atiková zídka zakončená pískovcovou jednoduše profilovanou římsičkou. Pilastry edikuly mají pískovcové hlavice složené z palmet a volut. V edikule jsou dvoukřídlé dovnitř otvíravé pravé rámové dveře o šesti výplních s původním klasicistním kováním a s půlkruhovým nadsvětlíkem o 12-ti tabulkách osazené v pískovcovém ostění tvořeném na soklech stojícími bočnicemi, profilovanými patečními římsami a půlkruhovou profilovanou archivoltou. Západní boční průčelí (jedná se o průčelí jak vlastního refektáře, tak o průčelí spojovacího “krčku”) je bez otvorů, členěno je pouze vodorovně, kteréžto členění na něj přechází z hlavního jižního průčelí - viz tam. Severní dvorní průčelí je tříosé, má v patře a v přízemí stejná okna jaká jsou v hlavním jižním průčelí - popis viz tam, svým členěním navazuje na severní průčelí jižního křídla prelatury. Jeho přízemí, oddělené od patra krepovanou pásovou dole profilovanou římsou, se soklem vyzděným z pískovcových kvádrů, má slepé arkády jejichž stlačené oblouky s patečními pásovými římsami jsou od sebe odděleny pilastry. V patře je průčelí svisle děleno pilastry (nad těmi v přízemí) se sokly nahoře zakončenými profilovanou římsou. Pole mezi nimi mají lisénové rámy. Pilastry, jejichž hlavice jsou součástí korunní římsy (v patře) neb kordonové římsy (v přízemí) mají pod těmito římsami vlysy oddělené od dříků oblouny. V patře členění doplňuje krepovaná balkánová pásová římsa spojující do jedné linie římsy soklů pilastrů a podokenní římsy oken, a dříky pilastrů, dříky jejich soklů a parapety mezi těmito sokly mají dole jednoduchý pásový krepovaný sokl. V přízemí v prostřední ose v o něco užším slepém arkádovém oblouku je okno nahrazeno dovnitř otvíravými levými rámovými dveřmi o šesti výplních (na čelní straně s prkénky do kosmo natočeného čtverce vyskládanými) osazených do pískovcového ostění s obrysovou lištou a s nadsvětlíkem o třech tabulkách. Východní dvorní průčelí spojovacího “krčku” je jednoosé, členěné stejně jako přdešle popsané severní dvorní průčelí na nějž v jihozápadním koutě II. nádvoří navazuje. V patře má však čtyřkřídlé čtyřtabulkové dovnitř otvíravé asi jednoduché segmentové okno osazené v pískovcové šambráně s ušima s kapkami a dvojitou obrysovou lištou vyrůstající z podokenní římsy, v přízemí dveře, stejné jako výše popsané, ale pravé a s nadsvětlíkem opatřeným mříží o 1 x 4 prutech. Interiér má v přízemí tři prostory, dva ve východní polovině, s příčnými valenými klenbami, z nich západní je vlastně schodištěm spojující portál v jižním průčelí s dveřmi ve dvorním průčelí severním, ten má podlahu ze čtvercových pískovcových na vazbu kladených dlaždic, uprostřed bočních stěn dveře osazené v pískovcových ostěních s obrysovou lištou po jejichž stranách jsou (celkem čtyři) niky zaklenuté pásovými římsami oddělenými konchami. Ve východní polovině velká místnost s cihelnou dlažbou a podélnou valenou klenbou s dvěmi dvojicemi pětibokých výsečí. Ve spojovacím “krčku” v jižní větší části klasicistní dvouramenné schodiště do patra a z něho na sever přístupná valeně zaklenutá zhruba čtvercová místnůstka. V patře je velký sál refektáře, s parketovou podlahou, se čtyřmi okny v jižní stěně a se třemi v severní, kde jsou na západní straně doplněny dveřmi do spojovacího “krčku” - ten má zde v patře valenou klenbu s dvojicí styčných trojbokých výsečí, podlahu z na střih kladených čtvercových dlaždic do níž ústí z přízemí schodiště, obehnané železným kovaným klasicistním zábradlím, v severní stěně dnes zazděné dveře do konventu. Sál má parapetní tmavě mořené deštění, jinak je celý vyzdoben malbami Josefa Redelmayera doplněnými štukem. Ze štuku je hlavně poměrně mohutná profilovaná římsa, která se uprostřed čelních stěn a mezi okny stěn podélných vzdouvá - zde do volutových náběhů spojených festonem. Stěny mají malované lisénové rámy a okenní niky mají na každé ze tří ploch namalovány tři zrcadla z nichž to prostřední oválné je vyplněno rosetou.