Lokalita se nachází na skalnatém výběžku náhorní plošiny nad levou stranou údolí Nedveky v lesní trati V borovinách. Okrajová poloha hradu způsobila, že jeho staveniště bylo nutno od zmíněné plošiny oddělit obloukem valu a příkopu. Na severovýchodě byl příkop široký skoro 30 m, na severu, kde má šířku 16 m byl před val předložen další příkop (š. 10 m). Tento příkop na západě přechází v přírodní strž ústící do údolí. Hrad má neobvyklou jednodílnou dispozici ve tvaru přibližně kruhové výseče (poloměr cca 55 m), jejíž oblouk se vypíná proti předpolí. Do hradby, která v čele měla sílu 2,5 m, byla zevnitř vetknuta okrouhlá věž. Zbytky jejího zdiva, které vystupují ze suťového pahorku, dovolují určit světlost interiéru na 3 m a vnější průměr okolo 10 m. Pod věží byla brána do nádvoří, v němž na jihovýchodě jsou dvě prohlubně po paláci, k němuž zevně přiléhal druhý, podstatně mohutnější trakt. Byl vysunut do svahu a svou šířkou 11-13 m a délkou 40 m patří mezi největší hradní paláce na Moravě. Přitom v suterénu měl jen dva prostory spojené portálkem. Palác nepředstavoval jedinou obytnou budovu. Konec výběžku sice ohrazují zbytky obvodní hradby, ale jinak je značně porušen, takže jeho účel donedávna unikal. Osvětlila ho kresba z pozůstalosti jevišovického úředníka, datovaná do r. 1787. V rodině jeho potomků v Boskovicích ji objevil M. Režňák a díky jemu bylo možné uveřejnění. Vedle bergfritu, zachovaného tehdy v plné výšce, je na výběžku vidět hranol věže s armovanými nárožími. Podle propadlých oken v patře šlo jasně o obytnou věž stojící v chráněné poloze. Hrad tedy představuje vzácný případ kombinace bergfritové dispozice s obytnou věží. Chráněná plocha lokality je10644 m2. Hrad je dílem rodu patrně rakouského původu, který okolní území získal v zeměpanské službě na znojemském hradě. První se zde vyskytli Gerhard z Bukoviny (r. 1337) a Heřman z Hostimi (1325). Hostim byla hospodářským střediskem panství a v ní také vznikla tvrz pro další členy rodu. V polovině 14. století se o panství dělilo pět až šest příslušníků druhé generace a v další generaci čtyři. U většiny musíme přirozeně počítat s jejich rodinami. Přestože v Hostimi měli ještě tvrz, není divu, že rozšířili obytné plochy na hradě o jižní palác. Ale potřeba byla jen dočasná. Ze čtvrté generace mužů žil na počátku 15. věku jen Jan, kterého přežil poslední člen rodu Ludvík z generace třetí. Po jeho smrti převzal r. 1417 celé, poměrně velké rodové jmění Jan Vajtmilnar ze Žerotic. Znamenalo to skokový nárůst významu jeho rodu. V r. 1464 už panství drželi Bítovští z Lichtenburka, ale k zápisu do desek došlo až r. 1481. Citovaný pustý hrad byl tedy pustý zřejmě již v době uchvácení Lichtenburky. Odpovídají tomu i nálezy z povrchových sběrů, které jsou datovány do 14. století a do celé první poloviny 15. století. Materiál 13. století chybí a proto kombinací s písemnými zprávami lze uvažovat o založení hradu okolo r. 1320 až 1325 a zániku krátce po polovině 15. století.