Půdorys vnitřní plochy Malé pevnosti má tvar nepravidelného obdélníku, resp. lichoběžníku, protaženého mírně v ose sever – jih. Na západě je pevnost vymezena korytem tzv. Staré Ohře. Z nároží obdélníku vystupuje čtveřice bastionů, označených č. 1 až 4. Západně situované bastiony při korytu, resp. pravobřeží řeky mají formu půlbastionů. Bastiony jsou mezi sebou propojeny kurtinami. Kurtina propojující bastiony č. 1 a 4 má charakter kasematového traktu. Výše uvedené prvky tvoří uzavřený celek vnitřního obranného pásma. Tento vnitřní val je na jihu, východě a severu obehnán širokým příkopem, který s níže uvedenými prvky tvoří střední obranný okruh pevnosti. Kurtina mezi bastiony č. 2 a 3 byla chráněna kleštěmi č. 5, které byly výrazně poškozeny stavbou IV. dvora v období 2. světové války, a před nimi předsunutým ravelinem č. 6 s reduitem. Na severu před kurtinou mezi bastiony č. 3 a 4 to pak je předsunutý ravelin č. 7. Rovněž raveliny jsou obehnány příkopem. Vnější obranný okruh Malé pevnosti tvoří krytá cesta, v jejichž vbíhajících úhlech byla zřízena shromaždiště s lunetami. Směrem do předpolí vybíhala na severu a východě koliště (glacisy). Ve směru osy bastionu č. 2 se nachází předsunutý pevnostní objekt – šíp – pětiúhelného půdorysu. Vnitřní obranný okruh: Bastiony (resp. půlbasiony) č. 1 a 4: Bastion č. 1 je situován při jihozápadním nároží vnitřního prostoru Malé pevnosti. Bastion č. 4 se pak nachází při protilehlém severozápadním nároží pevnosti. Oproti zbylým dvěma bastionům mají odlišný půdorys nepravidelného čtyřúhelníku. Navíc jsou od kurtin odděleny příkopem, který byl součástí zavodňovacího systému. Bastiony jsou plné. Jejich líce jsou z převážné části vyzděny z plných pálených cihel pevnostního formátu (tzv. šancovky). Spodní část západního líce bastionu č. 1 je vyzděna z pískovcových kvádrů. Západní líc bastionu č. 4 je vyzděn zcela z pískovců. Pískovcové armatury z kvádrů střídavé délky mají i takřka všechna nároží bastionů, vyjma jižního nároží bastionu č. 1. Koruny líců jsou překryty pískovcovými deskami. Po jejich obvodu se nacházely dělostřelecké podstavce a banket s předprsní. Při západní straně bastionů, v jejich nižší části, se nacházejí půdorysně obdélné objekty pracháren s režnými cihelnými líci a nárožími armovanými pískovci střídavé délky. Koruny jejich zdí jsou ukončeny pískovcovými deskami. Na vrcholu jsou překryty násypem zatravněné zeminy. Směrem ke korytu řeky mají prachárny úzké větrací štěrbiny. Vnitřek pracháren tvoří vedle sebe řazené, valeně zaklenuté kasematy. Oba bastiony jsou přes příkop s vnitřním prostorem pevnosti propojeny mostky, na něž se vstupuje z valeně zaklenutých poteren (průjezdů) situovaných při západním konci kurtin mezi bastiony č. 1 a 2 a bastiony č. 3 a 4. Bastiony č. 2 a 3: Bastion č. 2 je situován v jihovýchodním nároží a bastion č. 3 v severovýchodním nároží Malé pevnosti. Bastiony jsou plné a mají pětiboký půdorys. Líce bastionů jsou vyzděny z cihel tzv. šancovek a jejich zdivo se uplatňuje jako režné. Nároží bastionů jsou armována pískovcovými kvádry střídavé délky. Koruny zdí jsou ukončeny pískovcovými deskami. Na vrcholu jsou ze zatravněné zeminy nasypány předprsně. Kurtiny mezi bastiony č. 1 a 2 a č. 3 a 4: Kurtiny (spojovací hradby) navazují přímo na bastiony č. 2 a 3. Na bastiony č. 1 a 4 však nikoliv a napojují se na jižní a severní konce kasematového traktu (kurtiny mezi bastiony č. 1 a 4). Směrem do příkopu mají kurtiny z cihel tzv. šancovek vyzděné líce, které se pohledově uplatňují jako režné. Směrem do pevnosti se uplatňují jako nasypaný zatravněný val. Koruny cihelných líců jsou pokryty pískovcovými deskami. Na vrcholu kurtin byly z hlíny vyvedené předprsně. Kurtina mezi bastiony č. 1 a 2 je ve východní části opatřena hlavní bránou, k níž přes příkop vede zděný most. Brána je oproti zbylé úrovni kurtiny lichoběžně převýšená. Její líc je opět režný cihelný a koruna je i zde kryta pískovcovými deskami. Brána je na jižním průčelí otevřena velkým, osově umístěným a půlkruhově ukončeným portálem průjezdu, zvýrazněným kamennou (pískovcovou) bosáží s výrazným lichoběžným klenákem ve vrcholu. Po obou stranách průjezdu jsou umístěny menší na výšku obdélné portálky s výraznou bosáží a svazkovými klenáky v nadpraží. Západní portálek byl lichý, východní byl později rovněž zaslepen. Průjezd brány i navazující boční prostory jsou klenuté. Severní průčelí brány, obracející se směrem do vnitřní plochy Malé pevnosti je průjezd opatřen půlkruhovým portálem s náběžními římsami a výrazným lichoběžným klenákem. Po jeho stranách jsou na výšku obdélné jednoduché portálky bočních vstupů a okenní otvory. Mírně předstupující střed brány, v rozsahu vjezdu a bočních vstupů, je vymezen pravoúhlým orámováním (z pískovce) a ve vrcholu ukončen profilovanou římsou, na níž je nasazena nízká atika z pískovcových kvádrů. Na vrcholu kurtiny je navršena předprseň. Kurtina mezi bastiony č. 3 a 4 je ve východní části, v ose ravelinu č. 7, opatřena poternou (průjezdem), zvýrazněným na vnější (severní) straně půlkruhovým pískovcovým portálem umístěným ve vpadlém segmentově ukončeném poli s pískovcovou bosáží střídavé délky a lichoběžným klenákem ve vrcholu. Na vnitřní straně je průjezd vymezen prostým pískovcovým, půlkruhově ukončeným portálem s náběžními římsami a lichoběžným klenákem ve vrcholu. Po stranách průjezdu jsou patrné čtyři čtvercové okenní otvory bočních prostor (2 po každé straně). Poterna je rovněž na vnitřní straně opatřena cihelným lícem, ukončeným ve vrcholu pískovcovými deskami. Líc zde byl dodatečně opatřen omítkou hrubé struktury. Průjezd je zaklenut směrem vně hradby klesající valenou klenbou. Valeně zaklenuté jsou i boční prostory. Kurtina mezi bastiony č. 2 a 3: Vnější (východní) líc kurtiny je cihelný režný (vyjma hladce omítnutého úseku tvořícího západní hranici IV. dvora), ukončený ve vrcholu pískovcovými deskami. Na vnitřní straně nasypaný zatravněný val, v severním úseku od poterny narušený odkopáním zhruba poloviny jeho původní šíře. Kurtina je v ose své délky opatřena poternou (průjezdem). Východní portál byl druhotně upraven na pravoúhlý otvor (původně byl nepochybně řešen jako severní portál poterny u kurtiny mezi bastiony č. 3 a 4). Západní vjezd má zakončení velmi plochého stlačeného oblouku. Vnitřní (západní) líc byl rovněž později omítnut (hrubá struktura omítky). Průjezd je zaklenut směrem vně klesající valenou klenbou. Kurtina mezi bastiony č. 1 a 4: Kurtina, resp. kasematový trakt (kasárna), má nepravidelný zalamovaný průběh (dlouhý střední úsek je ustoupený oproti břehu staré Ohře). Na severním i jižním konci se takřka v pravém úhlu se z něho lomí krátká křídla dobíhající až k západním koncům severní (mezi bastiony č. 3 a 4) a jižní (mezi bastiony č. 1 a 2) kurtiny. Zděný trakt má režné cihelné líce. Jeho nároží jsou armována pískovcovými bloky střídavé délky. Koruny zdí jsou ukončeny pískovcovými deskami. Trakt je na vrcholu překryt vrstvou zatravněné zeminy. Trakt (kasárna) jsou uvnitř dělena vedle sebe řazenými kasematami s valenými klenbami. Část kasemat je v místě bývalých kuchyní příčně předělena. Vnější průčelí jsou otevřena okenními otvory různého typu (dodatečně zřízeny) a původními úzkými pěchotními střílnami. Do pevnosti jsou cihelné fasády členěny pravoúhlými otvory oken a vstupů s prostými pískovcovými ostěními. Ve středu délky traktu je umístěn objekt brány. Objekt vstupní brány je integrální součástí systému opevnění Malé pevnosti. Obě její průčelí, tj. západní i východní přímo navazují, resp. jsou součástí průčelí kasematového traktu. Západní průčelí, obracející se směrem k mostu, který k bráně směřuje, je členěno trojicí otvorů. Střední otvor zaujímá půlkruhově ukončený bosovaný portál průjezdu (bosáž střídavé délky tvoří pravoúhlé – na výšku obdélné - rámování). Vrchní bosu tvoří lichoběžný klenák. Obě krajní osy tvoří na výšku obdélné okenní otvory, v místě původních bosovaných portálů (levý původně vstup pro pěší) - bosáž střídavé délky. Bosáž ve vrcholu u bočních portálů tvoří svazkové klenáky. Průjezd brány je sklenut valenou klenbou. Poternami (průjezdy) jsou opatřeny i západní konce zalomeného severního a jižního křídla kasáren. Poterny směřující k bastionům č. 1 a 4 mají na vnitřní straně prosté půlkruhové portály s náběžními římsami a lichoběžnými klenáky. Na vnější straně mají poterny segmentově ukončené portály v segmentově ukončených vpadlých polích, zvýrazněných pískovcovou bosáží střídavé délky a lichoběžnými klenáky ve vrcholu. Poterny jsou zaklenuty valenými klenbami. Střední obranný okruh: Kleště č. 5: Jediné kleště (hradba, resp. val) situované v příkopu před kurtinou mezi bastiony č. 2 a 3 (tj. východní část opevnění). Procházelo se jimi na kaponiéru vedoucí k ravelinu č. 6. V roce 1944 došlo v místě k výstavbě cel IV. dvora, čímž došlo k zániku kaponiéry a části kleští. Dnes se z nich zachovala pouze jižní část. Kleště mají režný cihelný líc a nároží armována pískovci střídavé délky a kurunu zdiva krytou pískovcovými deskami. Ravelin č. 6 s reduitem: Ravelin č. 6 je dvojbokým objektem, chránícím na východě kurtinu mezi mestiony č. 2 a 3. Líce ravelinu jsou režné cihelné, armované v nárožích pískovcovými bloky střídavé délky a kryté na korunách pískovcovými deskami. Směrem do hlavního příkopu jsou líce otevřeny úzkými pěchotními střílnami. Reduit, krytý samotným ravelinem má pětiboký půdorys, přičemž západní strana je otevřená. Reduit má opět režné cihelné líce (směrem do IV. dvora dodatečně hladce omítnuté) a pískovcovými bloky střídavé délky armovaná nároží. Koruny líců kryjí pískovcové desky. Vrchol reduitu je kryt zatravněnou zeminou. Boky reduitu v sobě skrývají valeně zaklenuté kasematy (3 v každém boku). Kasematy jsou ze vnitř opatřené půlkruhově ukončenými pískovcovými portály s náběžními římsami a lichoběžnými klenáky ve vrcholu. Východní z portálů na obou bocích je vždy menší (větší portály vedou do dělostřeleckých kasemat). Všechny vstupy byly za 2. světové války upraveny na menší dveře či okna. Rovněž tak velké půlkruhové dělostřelecké otvory směřující z kasemat reduitu do příkopu byly zazděny. Ravelin č. 7: Ravelin č. 7 je dvojbokým pevnostním objektem, chránícím na severu kurtinu mezi bastiony č. 2 a 3. Tento ravelin neměl reduit. Vnější líce ravelinu jsou režné cihelné, armované v nárožích pískovcovými bloky střídavé délky a kryté na korunách pískovcovými deskami. Zadní strana ravelinu je uzavřena nižní cihelnou zdí, ve středním úseku zapuštěnou a otevřenou nájezdem na rampu pro děla. Rovněž korunu této zdi kryjí pískovcové desky a nároží jejího nepravidelného průběhu jsou armována pískovci střídavé délky. Zevnitř se ravelin uplatňuje jako navršený zatravněný zemní val s předprsní po vnějším obvodu líců, za níž se nachází postavení pro děla. Při jihozápadním a jihovýchodním konci boků ravelinu se nacházejí valeně zaklenuté průjezdy otevřené na vnější straně bosovanými pískovcovými půlkruhově ukončenými portály a na vnitřní straně pak pouze prostými půlkruhově ukončenými portály s náběžními římsami a lichoběžnými klenáky ve vrcholu. Podél průjezdů ven do hlavního příkopu směřují úzké pěchotní střílny. Luneta č. 8: Luneta č. 8 kryla na jihu hlavní bránu do Malé pevnosti, umístěnou v kurtině mezi bastiony č. 1 a 2. Procházela jí cesta vedoucí na most přes příkop. Luneta byla do značné míry poškozena stavbou pražské silnice v letech 1936 až 1938. Zůstal z ní pouze fragment kryté cesty a koliště po jižní straně silnice. Příkopy a nápustní a výpustní stavidla: Systém příkopů obíhá Malou pevnost ze tří stran – severu, východu a jihu. Na západě tuto funkci de facto plnilo koryto tzv. Staré Ohře. Příkop jednak obíhá prvky vnitřního obranného okruhu, jednak fortifikační prvky okruhu středního – raveliny č. 6 a č. 7. Na jedné straně jsou tak příkopy vymezeny eskarpou (vnitřní stranou příkopu), tvořenou líci pevnostních prvků vnitřního a středního obranného okruhu, a na protilehlé vnější straně kontreskarpou, tvořenou krytou cestou se shromaždišti. Příkopy probíhá úzká vodní strouha, tzv. kyneta. Její otevřený průběh byl místy narušen (zejména okolo ravelinu č. 6, část podél severního líce bastionu č. 4). Dno příkopu je zatravněné. Příkopy, které měly obrannou funkci, je možné zaplavit, či následně opět odvodnit, pomocí nápustních a výpustních stavidel. Obojí jsou umístěna v protažených koncích (krčcích) navazujících na kasematový trakt, propojující bastiony č. 1 a č. 4. Na jihu jsou to nápustní a na severu výpustní stavidla (funkce je dána směrem průtoku řeky tzv. Staré Ohře). Oboje stavidla mají při dnu koryta řeky čtyři valeně klenuté kanály. Prostory pro ovládání stavidel nad kanály jsou valeně zaklenuté. V příkopu mezi bastionem č. 4 a kontreskarpou hlavního příkopu se nachází z pískovcových kvádrů vyzděná příčná zeď. Tato hráz se nazývá batardeaux. Provedena je v dutém provedení s úzkými střílnami. Aby byl znemožněn přechod vrcholu batardeaux, je toto ve vrcholu ukončeno břitem a uprostřed opatřeno věžičkou – tzv. panenkou. Vnější obranný okruh: Krytá cesta se shromaždišti s lunetami: Tvar kryté cesty je dán půdorysem jednotlivých pevnostních prvků. Zadní stranu tvoří kontreskarpa s režným cihelným pláštěm. Korunu líce kryjí pískovcové desky. Výška kontreskarpy představuje hloubku příkopu. Na vnější straně byla krytá cesta tvořena zemním náspem tzv. glacisem svažujícím se pozvolna do předpolí. Vbíhající úhly kryté cesty byly upraveny na shromaždiště (shromaždiště č. 9 až č. 12). Do hrdla schromaždišť byly zakomponovány malé pevnůstky tzv. lunety, které od přední části shromaždišť odděluje suchý příkop. Lunety s režným cihelným lícem byly svrchu kryty zemním náspem. Nároží lunet jsou armována pískovcovými kvádry střídavé délky. Cihelné líce jsou otevřeny úzkými pěchotními střílnami z vnitřních kasemat. Líce směřující do předpolí, jsou směrem do suchého příkopu na koncích opatřeny jednoduchými půlkruhově ukončenými pískovcovými portály s náběžními římsami a lichoběžnými klenáky ve vrcholu. Stejně tak v hrdle lunet. Luneta č. 9 je situována v tupém úhlu mezi bastionem č. 2 a ravelinem č. 6, luneta č. 10 je mezi ravelinem č. 6 a bastionem č. 3, luneta č. 11 mezi bastionem č. 3 a ravelinem č. 7 a luneta č. 12 mezi ravelinem č. 7 a bastionem č. 4. Dnes jsou zachovány vč. cihelné armatury pouze lunety č. 9 a 12 (u č. 12 byl porušen příkop a kontreskarpa je bez cihelné armatury). Jejich shromaždiště byla porušena. Lunety č. 10 a 11 byly v minulosti rozebrány vč. kontreskarpy kvůli získání stavebního materiálu a dnes se tak projevují pouze v konfiguraci terénu. Podzemní systém: V neposlední řadě je fortifikace Malé pevnosti opatřena systémem podzemních chodeb. V prvé řadě se jedná o tzv. hlavní galerii. V Malé pevnosti hlavní galerie probíhala od špice bastionu č. 1 po špici bastionu č. 4. Galerie je v kontreskarpové stěně otevřena řadou úzkých střílen směřujících do příkopu (úsek mezi shromaždišti č. 9 a 10 má odstraněnou cihlovou armaturu kontreskarpy). Na hlavní galerii se napojují další podzemní chodby ve shromaždištích. Před hlavní galerií byly zřízeny předsunuté chodby – tzv. horní galerie. Z hlavní galerie vedou pod krytou cestu a glacis tzv. minové větve (podpovrchové miny a hluboké miny) tzv. komunikační galerie. Nejhustší síť minových větví u Malé pevnosti je ve východním úseku fortifikace, konkr. mezi bastionem č. 3 a shromaždištěm č. 9. Paralelně s hlavní galerií probíhá další podzemní chodba tzv. envelopa, předsunutá před minové větve. Galerie s envelopou propojují komunikační chodby. Z envelopy vybíhají odposlouchávací chodby (ve východní části opevnění). Chodby podzemního systému jsou zaklenuty valenými klenbami. Šíp (fleš): Předsunutá pevnůstka v ose špice bastionu č. 2, t.j. jihovýchodním směrem, která byla s Malou pevností spojena krytou cestou – tzv. dvoukaponiérou. Pevnůstka sama má pětiboký půdorys s mírně zalomenou severozápadní stranou. Šíp byl obehnán příkopem (zčásti zasypán) a zemním valem. Líce šípu jsou armovány cihlami (zčásti porušeno). Zhruba uprostřed šípu stojí půdorysně obdélný objekt, uvnitř sklenutý valenou klenbou.