Přestože první zmínka o mlýnech na Kampě pochází z r. 1393 je nepochybné, že jejich historie je starší. První mlýny zde patrně nechal založit klášter benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. V r. 1478 získal pusté místo mistr Václav Sova z Liboslavě, aby tu postavil pro sebe dům a hamr s brusírnou, ale vedle toho měla stavba sloužit měšťanům jako mlýn na mouku. Budovy byly dřevěné a vyhořely. K nové výstavbě patrně došlo r. 1589, jak ukazuje pamětní deska, uložená dnes v lapidáriu NM. Nově postavený objekt byl již téměř celý z kamene, kromě dřevěné části s mlýncem a vlastním kolem. Zmíněna je zděná ohradní zeď, jež vystřídala starší pláňkovou ohradu. Podoba budovy mlýna se až do poč. 19. stol. prakticky nezměnila. V r. 1849 požádal tehdejší majitel o možnost zvýšení stavby o další patro a předložil plány Petra Holečka a tesaře Friedricha Fleischingera. Novostavba pak byla kolaudována v r. 1850. V této době bylo skutečně nadestavěno další patro nad historickou budovu, prozrazující se odlišným (cihelným) zdivem. Zůstal dokonce zachován již. klasicistní štít této stavby, i když dodatečně navýšený o novogotické doplňky. K dalšímu prodloužení a zvýšení obytné budovy přistoupili majitelé po r. 1867, plány této přístavby snad vypracoval František Václavík a až z této doby pocházela romanticky novogotická fasáda nového traktu nad vodou. V r. 1872 kdy byla vystavěna strojovna parního pohonu (budova na jih od historické stavby) a především nevhodný komín, který narušil celou siluetu pobřeží Kampy. V r. 1896 mlýn vyhořel a jeho funkce nebyla obnovena; vyhořelou stavbu koupila pražská obec a v r. 1920 nechala zbořit nově přistavěnou část nad řekou na základě požadavku regulační komise. Budovy vytvářejí rozlehlý areál kolem nepravidelného dvora, v severozáp. partii jsou dvoupatrové, v protější jen přízemní. V části při Vltavě se v novějším vnějším plášti skrývá historická renesanční budova mlýnů. Při pohledu ze dvora se renesanční části prozrazují pravidelnými kvádry v nárožích, ukazujících, že poslední patro je až klasicistní přístavbou. Jinak je stavba prostá, v části bez šambrán, na vých. straně směrem k Vltavě jen provizorně upravená po odstranění přístavby. Z pohledu od Vltavy je dobře patrný rozdíl mezi oběma částmi budovy, kde po sev. straně je novější, patrně pozdně klasicistní přístavek obytné budovy. Obě kratší strany zdobí novogotické stupňovité štíty, na již. straně jen nadestavěný nad trojúhelný klasicistní štít. Kolmé dvoupatrové severozáp. křídlo vzniklo bezesporu jednotně po r. 1850 a spojeno bylo se starším klasicistním přístavkem blokem schodiště. Fasády mají novogotickou úpravu, které charakteristickou podobou zaoblených šambrán upozorňují na tvorbu J. Maličkého. Přízemí rytmizuje pásová rustika, patra pilastry a průběžný geometrický dekor. Vnější fasády jsou odlišné od dvorní, kde chybí typické zalomené nadokenní římsy. Boční úzké průčelí vrcholí stupňovitým štítem, který je vyvinut ve stejných formách jako na historické budově. Přízemní objekt někdejší strojovny v jihových. části dvora pochází z r. 1872 a má jednoduché členění nestejnými vjezdy ze dvora a pravidelně uspořádanými okny od Vltavy, členěnými ještě lisenovými rámci.