Barokní stavba vznikající přeměnou tří samostatných domů v několika etapách. Vrcholně barokní přestavba proběhla až v l. 1736-48. Stavbu tehdy vedl J. G. Aichbauer a za něho byly dřívější tři samostatné domy sjednoceny v jeden celek i stavebně. Plastická výzdoba byla při této přestavbě zřejmě objednána v dílně Antonína Brauna. Podstatný zásah do podoby paláce, resp. jeho interiérů, se uskutečnil v 60. letech 19. stol. Zadní křídlo do Nosticovy ul. nově řešil v r. 1896 Josef Schulz, který se rovněž podílel na změnách zadního sálu. V r. 1904 proběhla další změna interiérů; další adaptace se uskutečnily poté, co se budova stala sídlem velvyslanectví Francouzské republiky v r. 1919. Palác zaujímá rozlehlý areál mezi Velkopřevorským nám. a již. stranou Maltézského nám., které přechází po krátkém úseku Nostické ul. do bezejmenné uličky. Hl. budova po záp. straně uzavírá malý dvůr, dvěma risality vystupuje proti Nostickému paláci a ve zmíněné uličce, vymezené ohradní zdí paláce se dvěma branami, je ještě doplněna přízemní budovou s podkrovním patrem. Hl. vstupní průčelí, před nímž stojí řada kamenných sloupků k uvazování koní, se svou kulisou (které jen z poloviny odpovídá vlastní hmota paláce) obrací do Velkopřevorského nám. Je rytmizováno bočními a širokým středním risalitem v poměru 2+3+4+3+2 osy; vjezdy se však objevují uprostřed spojovacích křídel, nikoliv v risalitech, které po stranách ukončuje polopatro, uprostřed pak široký trojúhelný štít. Vrata se střední brankou pro pěší jsou patrně historizující napodobeninou 19. stol. Okna doplňují zvlněné mříže barokního původu. Fasáda má bohatou štukovou výzdobu, odpovídající době vzniku po r. 1736. Do Nosticovy ul. se Fasáda obrací dvojicí výrazných risalitů a nově přičleněnou terasou, jejichž parterovou část překrývá ohradní zeď s dvojicí jednoduchých vjezdových portálů, z nichž levý je datován do r. 1736, pravý do r. 1738. Zadní fasády jsou velmi zjednodušenou podobou průčelní, některé prvky však zřetelně dokazují, že zadní fasáda vznikla ve stejném časovém úseku. Pokoje 1. p. mají typickou druhorokokovou výzdobu, kde je předně kombinován bálý lak se zlacením. Jednotlivé pokoje, s enfiladou vytvořenou dveřmi umístěnými při oknech, jsou vybaveny čtvercovými parketami různých vzorů, stěny člení špalíry rámované rokokovými lištami, nad zaoblenými šambránami vchodů se uplatňují tvarované supraporty, v nichž jsou umístěny žánrové malby. Na dveře navazují lambrie a deštění oken, které navíc ještě doplňují okenice. Také ploché stropy s fabiony ukončenými profilovanou římsou zdobí druhorokokové štuky.