Areál se skládá z budov společenské části, rozvinuté při severní straně pozemku a pravoúhle navazujících samostatných hmot energobloku, výpočetního střediska a reprezentační prodejny Tuzexu. Podestu mezi hlavní budovou a ulicí z části obsadily garáže a parking, zbytek byl upraven v architektonickou zahradu. Severní hranu pozemku za stavbami lemuje komunikace s parkovištěm, které už bezprostředně navazují na přírodní prostředí rekreační oblasti pod svahem. Hlavní objekt areálu tvoří horizontální hmota se společenskou a obslužnou funkcí a vyzdvižené kubické těleso administrativního bloku, nasazené přibližně v ose nízké podnože. Nízká podélná stavba je dvoupodlažní, přičemž na úroveň ulice, díky sníženému terénu, vystupuje jen její první patro, kam byla umístěna jídelna a kongresový sál/kino s jednacími salonky. V přízemí pak byly umístěny obslužné provozy (mj. kuchyně, tiskárna, zdravotní středisko). Autoři originálním způsobem vyřešili přístup do budovy: slavnostní entrée z Evropské třídy zajistila nad podestou vysutá lávka, vstupující do budovy v úrovni druhého podlaží. Portikus v ústí lávky lemují betonové deskové pilíře, které vynášejí hmotu kancelářského bloku. Jeho hmotný kubus získal na lehkosti invenčně pojatou konstrukcí: byl zavěšen na sdružené deskové pilíře, které podpíraly masivní základnu. Betonový kubus se tak doslova vznášel nad příčně podvlečenou patrovou budovou. K té se pak na východní straně pravoúhle připojilo další nízké křídlo, které dosáhlo až k uliční čáře a spojilo tak soubor objektů v jediný kompaktní celek. Konstrukce budov byla provedena jako železobetonový monolitický skelet. Fasádu člení průběžná pásová okna z tónovaného skla, kontrastní plasticitu pak vnesly železobetonové prefabrikáty. Ty byly použity nejen v parapetních partiích všech objektů, ale i k dokomponování a krajinářské úpravě jejich okolí. Betonové „truhlíky“ se stanovitě vyklápěnou čelní stěnou zároveň posloužily na fasádě jako slunolamy, a v areálu se uplatnily v několika provedeních.