Vstupní pavilon postavil v roce 1946 pro výstavu Budujeme osvobozené kraje (4. srpna – 31. září 1946, pro velký úspěch prodloužena do 13. října) Svatopluk Technik, který uspěl v soutěži, vypsané za tímto účelem. Iniciátorem, hlavním organizátorem a investorem byla Obchodní a živnostenská komora v čele s prezidentem a architektem Františkem Zejdlem. Výstava s celorepublikovým dosahem měla masivní propagační kampaň a její ambice dokládá i celková plocha výstaviště, úctyhodných 4 544 m2. Cílem výstavy bylo přispět k oživení průmyslu v pohraničí, přivést sem nové pracovníky a napomoci budovatelským snahám. Ideový koncept spočíval v rozdělení expozic do čtyř samostatných celků, (pavilon A Stát nás vede, pavilon B My v pohraničí, pavilon C Budujeme u nás a pavilon D Naše výroba) zastřešených sjednocující myšlenkou a vyjádřenou emotivním názvem výstavy. Pro očekávanou velkou návštěvnost výstavy, která měla celostátní význam, a pro vytvoření nutného administrativního zázemí výstaviště navrhl směrem do Masarykovy třídy jednoduchou funkcionalistickou stavbu, která v sobě spojovala vstupní bránu, prodejnu lístků, restauraci s krytou terasou, toalety a kanceláře. Průčelí směrem do Masarykovy ulice tvořily moderně pojaté propyleje se třinácti nakloněnými žerděmi, na kterých měly viset vlajky všech zúčastněných měst. Pozice vlajek měla svůj jasný záměr, který arch. Technik formuloval následovně: „Zatímco stožáry pro státní vlajku u vstupu stojí svisle, vzpřímeně, skloněné žerdě vlajek měst vyjadřují podřízenost měst státnímu celku.“ Nejzajímavější částí elegantního objektu, spojujícího výstavní prostory s restaurací je parabolicky vyklenutá stěna a oválná patrová restaurace s krytou vyhlídkovou terasou. Na korunní římsu propylejí byl osazen plastický nápis názvu výstavy, složený z jednotlivých písmen. Vstup na výstaviště, navazující na propyleje, zdobily zmíněné stožáry s korouhvemi ve státních barvách. Konkávně probrané pozadí propylejí zdobily barevně malované erby zúčastněných měst a na kolmo přiléhající stěně schodiště restaurace bylo namalováno logo výstavy BOK – kanelovaný pilíř s iónskou hlavicí na pozadí stylizovaného pohoří. Na hlavní poutač i na propyleje bylo instalováno osvětlení pro večerní program na výstavišti. Přední architekt, urbanista, ale také pedagog a lokální patriot Svatopluk Technik se nesmazatelně zapsal do tváře Liberce. Vedle řady realizací, kterými město obohatil, vykonal také velký kus práce při popularizaci místní architektury. Narodil se v rodině českého učitele. Po absolvování státního reformního reálného gymnázia v Liberci studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kterou ukončil v roce 1937. Poté nastoupil stáž u významného architekta Augusta Perreta v Paříži. Ten mu posléze nabídl místo v Alžíru, tehdejší francouzské kolonii, které však Technik odmítl a vrátil se domů. Po zabrání Československa Hitlerem pracoval v konstrukční kanceláři v Bratislavě a roku 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání. Do Liberce se vrátil o tři roky později na popud Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagoga na místní průmyslovou školu. V této době vznikají také Technikovy první realizace, především první územní plán města. Osobnost Svatopluka Technika je také spjata s výstavbou prvního libereckého sídliště na jižních svazích Králova Háje, jehož koncepci vypracoval společně se svým kolegou ze Stavoprojektu, Eduardem Adamírou v roce 1959 a které spolu s kladenskou Sítnou, brněnskou Lesnou a pražskou Novodvorskou představuje patrně nejzdařilejší příklad panelového sídliště na našem území. Mimořádný byl také jeho vztah ke zdejšímu památkovému fondu. Mj. jen díky jeho iniciativě v rámci Střední průmyslové školy stavební v Liberci, kde dlouhá léta působil jako odborný pedagog, nedošlo k zamýšlené demolici jedné z nejstarších libereckých památek tzv. Valdštejnských domků, které byly zachovány alespoň ve své nynější torzální podobě. O Technikově neutuchajícím zájmu o Liberec svědčí vedle jeho rozsáhlé publikační činnosti také kritika (a dlužno dodat, že oprávněná) dnešního vzhledu středu města i zástavby dolního centra.