Štola sv. Josefa se nachází na území tzv. Kocourského žilného pásma, které je druhou nejvýznamnmější oblastí jílovského zlatonosného revíru (po tzv. Šlojířském pásmu). Její vstup je situován na konci osady Dolní Studené na dně rokle Kocour, v blízkosti kamenného železničního mostu u Žampachu. Kocourské pásmo začíná na jižním břehu Sázavy, pokračuje roklí Kocour a směřuje na JZ okraj města Jílového. Středověké dobývky zde zasahovaly až 100 m pod úroveň dna Sázavy. Největším důlním dílem Kocourského pásma i celého jílovského zlatonosného revíru je tzv. Starokocourská štola, dlouhá přes 2 km. Štola sv. Josefa je ražena do metamorfovaných hornin jílovského pásma, v nichž je zlato (resp. zlatonosné zrudnění) vázáno na křemenné nebo křemen-karbonátové žíly. Horniny jsou šikmo uloženy pod úhlem cca 45°, tento sklon sleduje i profil příčné štoly. Vstup do štoly, kamenný portál ve svahu rokle, je novodobě upravený. Byl proražen závaly zvětralých hornin okolo ústí štoly, které se zde nahromadily od 18. stol. Další profil je již autentický. Štola má dvě paralelní chodby, mírně vyspádované směrem ke vstupnímu otvoru kvůli odvodnění. Podélný sklon činí asi 6%, což zajišťuje přirozený odtok vody. Obě rovnoběžné chodby jsou spojeny překopem - kolmou spojovací chodbou. Jižní chodba končí čelbou, sev. závalem, za nímž jsou další, dnes nepřístupné části chodby. Na několika místech v obou hlavních chodbách je zachované hloubení, které vzniklo odtěžením zlatonosné žíloviny a dosahuje hloubky 26 m. Dnes je hloubení zatopeno, pod hladinou se dochovaly zbytky žebříku a konstrukce tzv. šupny, po níž se vytahovaly sáně s vytěženou horninou. Na jiných místech se prostory rozšiřují do podoby větších kaveren, které vznikly šikmými dobývkami, sledujícími směr uložených žil. Předmětem ochrany je štola sv. Josefa s portálem.