Půdorysně i hmotově pestrá jednopatrová částečně podsklepená stavba s plochou pochůznou střechou. Základním hmotovým prvkem je kubus, k němuž je přisazeno několik asymetricky rozmístěných oblých rizalitů dosahujících pouze spodní úrovně patra, kde jsou na nich vytvořeny terasy. Přes výšku celé budovy běží pouze schodišťový rizalit vystupující z jižního průčelí. Půdorysně i hmotově dominantním prvkem je jihovýchodní válcová hala se zastřešenou terasou se sloupovým ochozem, zastřešená tamburem bez kupole. Při dálkovém pohledu se jeví jako tholos zakomponovaný do hmoty stavby. Vnitřní prostory jsou osvětleny velkými okny, většinou trojkřídlými vodorovně obdélnými. Schodišzě na jižní straně je osvětlenou svislými protáhlými okny. Okna všech průčelí jsou zasazena do barevně odlišených horizontálních pásů břízolitové omítky. Architektonické řešení jednotlivých průčelí oživují průběžné deskové nadpražní a parapetní římsy a mohutná desková korunní korunní římsa s okapním nosem a odsazenou atikou, podepřená konzolami. Atika ukončená deskovou římsou má funkci zábradlí střešní terasy. Zábradlí teras nad rizality i ochozu válcové věže je pojednáno v podobě zjednodušené balustrády – hladké omítnuté plochy jsou prolomeny oválnými otvory. Břízolitová fasáda je provedena ve dvou barevných odstínech. Dvoubarevné pojednání břízolitu je navíc zvýrazněno haklíkovým zdivem ze světle šedé opuky s cementovým spárováním. Kamenné zdivo obíhá celou budovu v podobě nízkého soklu završeného římsou z okrových lícových cihel. V hlavním jižním průčelí je z tohoto zdiva zhotoven také portál hlavního vstupu, nárožní kvádrovaní a v úrovni přízemí také vystupující oblé rizality. Před hlavním vstupem na severní straně je dvouramenné schodiště s opěrnou zídkou z haklíkového opukového zdiva s betonovou krycí deskou komolými kuželovými sloupky završenými půlkulovými hlavami. Mezi vilou a budovou ateliéru je průjezdová brána s kamennými pilíři a segmentově vzepjatým překladem s břízolitovou omítkou. V průjezdu jsou osazena dvoukřídlá železná vrátka. Stejně jako ve hmotě stavby je dominantním prvkem válcová hala i ve vnitřní dispozici. V interiéru je otevřená přes výšku celé budovy, v patře má ochoz s bazilikálním osvětlením přízemí. Z vnitřního ochozu se vstupuje i na vnější sloupový a do lodžie nad hlavním vstupem do domu na severní straně dispozice. Ačkoliv se jedná o excentrický prvek, má funkci fiktivního shromaždiště – ústí do ní vstupy prakticky ze všech vnitřních prostor i z exteriéru. V západní části dispozice se nacházejí třípokojové byty s předsíněmi a sociálním zázemím. Všechny okenní otvory vyplňují původní dvojitá špaletová okna s mosaznými půlolivovými kličkami. Ve vstupech se dochovaly původní dřevěné rámové dveře z dvoubarevného měkkého dřeva s dřevěným obložením ostění, v hale i prosklené lítací dveře. Všechny dveře mají původní mosazné a chromové kování. Součástí vybavení chodeb v interiéru je i vestavěný nábytek, materiálově pojatý stejně jako dveře jednotlivých vstupů. Vcelku ojedinělým prvkem jsou na chodbách i v hale podlahy z černého leštěného teraca, tento povrch má i dvouramenné schodiště v jižním rizalitu. Ze dvou druhů barevně odlišeného dřeva je zhotoveno i zábradlí na ochozu v hale, v přízemí ochoz symbolicky podpírají hladké lizény. V hale se dochovala i původní lineární výmalba v barevně odstupňovaných škálách hnědé a okrové barvy. V centrální části stropu je malovaný hvězdicový motiv s kaskádovitým lustrem s válcovými stínidly z mléčného skla.