Strohá kubická hmota objektu, členěná v patře dvojicí nárožních polygonálních arkýřů a v úrovni střechy pronikem mohutných sedlových vikýřů, je doplněna dlouhou prosklenou lodžií v patře, vynášenou subtilními cihlovými pilířky, která mohla být původně i zcela otevřená, bez prosklení. Nad hlavním vstupem do objektu je ze spodní římsy lodžie předsunuta půlkruhová deska, kryjící přístupové schodiště. Ze strany zahrady je schodiště ukončeno cihlovou zídkou, na jejímž vrcholu je osazena velká dekorativní váza (kratér) z umělého kamene, kterou nesou čtyři žabky. Soklová zídka terasy je vyzděna z kamenného haklíkového zdiva, povrchová úprava obvodového zdiva přízemí i patra je omítaná hladkou omítkou, původně v barvě světlého okru, bez architektonického členění. Fasáda za prosklenou lodžií je řešená jako tzv. kamenná, ze šlechtěné tvrdé omítky se záseky kolem okenních i dveřních otvorů. Obdélná okna jsou dřevěná posuvná (tzv. americká), v přízemí jsou před okna osazeny dekorativní mříže. U vchodu a pod lodžií jsou zavěšeny lucerny s dekorativními, kovářsky provedenými detaily a broušeným sklem. U dveří v lodžii jsou zachovány žaluziové dveřnice. Interiér je řešen velkolepě, za vstupním vestibulem se nachází hala se schodištěm do patra v duchu Raumplanu. Na princip prostorového strukturování půdorysu, tzv. „Raumplan“, upomíná i obdélné okno osvětlující schodiště z haly. Hala je obložena hnědým mramorem v kombinaci se světlými mramory u parapetní zídky schodiště. Pod velkým trojkřídlým oknem haly jsou umístěny mramorové květinové truhlíky se skleníkem uprostřed (skleník má důmyslně řešené větrání s odtokovým žlábkem pro kondenzovanou vodu). Dřevěné madlo schodiště je vedeno v oblých křivkách a schodiště ústí do horní haly, obložené leštěným dřevěným deštěním. Vedle schodišťové haly je situována koupelna s posuvnými dveřmi, obložená růžovým mramorem s původním vybavením – vana, vodovodní armatura včetně kohoutků a dokonce i s originálním masážním koutem. Dále je zde umístěna kuchyně s původním kachlovým sporákem a vestavěnými skříňkami (kredencí). Na kuchyň byla napojena velká jídelna s originální nábytkovou sestavou, kam bylo zabudováno i podávací okénko z kuchyně. V nároží s polygonálním arkýřem se nacházela pracovna, kde se zachovala dekorativní svítidla. Na halu se napojují pokoje s vestavěným umyvadlem do skříňové sestavy i vstup na prostornou lodžii. Krov je klasický, vaznicové soustavy s částečně zobytněným prostorem mansardových pokojů, prosvětlených okny ve štítech a vikýřích. Prostorové uspořádání i architektonické detaily odkazují zřetelně na školu Adolfa Loose. Zdá se, že autorem stavby či přestavby by mohl být žák Adolfa Loose, Rudolf Wels. Některé znaky naopak ukazují na architekta Karla Ernstbergera, který byl žákem slavné vídeňské školy Otto Wagnera. Oba zanechali jak na území Karlovarského kraje, tak i v dalších regionech bývalého Československa své charakteristické realizace, které jsou dnes již vysoce hodnoceny. Podle záznamu v pozemkové knize patřila vila jedné větvi podnikatelské rodiny Zenkerů, která vlastnila v Abertamech rukavičkářské závody.