Obdélníkový pozemek s trojicí vzrostlých bříz kolem je ohraničen řadou v zemi umístěných pískovcových kvádrů, do kterých je zasazeno uchycení dřevěného oplocení z jednoduchých planěk (toto řešení provedeno poprvé patrně roku 1936). Oddělení od okolního pozemku je zdůrazněno ještě zasazenými plotovými keři. Přístup k sochám umožňují jednoduchá vrátka umístěná blízko imitace skaliska se sloupem a sochou anděla. Soubor soch představující výjev z Getsemanské zahrady tvoří v severní části imitace hory či skaliska na půlkruhovém půdorysu z pískovcových nahrubo opracovaných kamenů. Ve středu půlkruhu je zapuštěn na hranolovém podstavci polosloup s korintskou hlavicí. Na podstavci se kromě tabulky, (ujišťující o tom, že jde o kulturní památku) nalézá v horní části text s letopočtem pojednávající o době opravy: “Renoviert 1935”. Na vrcholu polosloupu se lze setkat se sochou usmívajícího se klečícího anděla (1.) v obvyklém odění a s křídly. Anděl drží v natažené pravici kalich a levici si klade na prsa. Kalich podává anděl Kristovi, jehož socha se nalézá pár metrů v ose před skaliskem. Klečící a bosý Kristus (2) oděný v dlouhé roucho poměrně ostrých lámaných záhybů má v modlitbě před sebou sepjaté ruce. Jeho obličej s vousem lemovaný dlouhými až na ramena spadajícími vlasy je natočen směrem k andělovi, který mu dodává oporu a sílu. Několik metrů za Kristem se lze setkat s trojicí samostatných soch spících apoštolů rozmístěných v půlkruhu (kompozičním protějškem výše zmíněnému půlkruhovému skalisku). Zcela vlevo při pohledu od skaliska se nalézá socha sv. Jana Evangelisty (3) v obvyklém odění a ikonografickém typu. Mohutná sedící figura spícího apoštola je nakloněna k levému boku, ruce spočívají klidně v klíně a přidržují záhyby pláště. Mladá oválná tvář sv. Jana je lemována dlouhými vlnitými vlasy spadajícími až na ramena. Uprostřed se nalézá socha dalšího z apoštolů, sv. Petra (4). Sv. Petr obvyklé typiky sedí a podepírá si hlavu levou rukou, druhou má položenu v klíně. Klidně odpočívající apoštol má tvář lemovánu kadeřavými kratšími vlasy a vousem. Vpravo od sv. Petra se lze setkat se sochou sv. Jakuba Většího (5), uzavírající kompozici tří apoštolů svým nakloněním hlavy k ostatním dvěma. Sedící světec má ruce v klíně, jeho typově obvyklá mužná tvář je lemována dlouhými vlnitými vlasy až na ramena a kratším kadeřavým vousem. Vznik souboru soch klade literatura do roku 1736. Zdá se, že jedinou sochou, mající možnou souvislost ještě s 18. stoletím, je socha anděla podávající Kristovi kalich. Ostatní sochy snad během 19. či v první polovině 20. století byly buď razantně přetesány a upraveny či přímo vyměněny. (Umělecké památky Čech uvádějí rok 1885).