Kanál začíná v nadmořské výšce 925 m v blízkosti bavorských hranic severně od Třístoličníku na tzv. Světlé vodě (Lichtwasser) a táhne se podél severních svahů Plechého a okolních vrchů. U soutoku Ježového potoka (Igelbach) klesá na výšku 902 m n.m., pak pokračuje po svazích dalších vrchů, přijímá Jezerní potok vytékající z Plešného jezera a dalšími přítoky. U Růžového vrchu dosahuje rozvodí Dunaje a Vltavy čili Černého a Severního moře, přechází ve výši 780,5 m do Světelského potoka (Zwettlbach) pod dnešními Jasánkami, pokračuje na rakouském území, kde končí ústím do řeky Grosse Mühl u Dammreith. Koryto kanálu je cca 0,90 m hluboké, při dně široké cca 1,90 m a v koruně až 2,80 m. Kanál má lichoběžníkový profil, jehož stěny jsou vyzděny kamenem na sucho nebo vyložen přitesanými žulovými deskami, v některých případech i vytesán ve skále. Dno je ve většině případů neopevněné, v úsecích s větším spádem je dno opevněno dlažbou do dřevěného roštu, kamennými deskami nebo tyčovinou. Smyky jsou v patě 60 cm široké, v koruně 1,50 m a hluboké 70 cm. Spád hlavního kanálu je 2 až 75 promile, smyky 32,3 až 104 promile (na Jelením smyku). Dno smyků je vždy opevněno kamennými deskami nebo dřevěnou tyčovinou. Průtok vody kanálem 1,8 m3/sec., minimální plavební výška vody 50 cm. Plavební rychlost průměrně 1 m/sec. Ztráty vody výparem 6,35 m3/hod., vsáknutí 48 l na km trasy a netěsností propustí 0,01 m3/sec. Úsek kanálu od tunelu v napojení na „starý“ kanál byl proveden v příkrém sklonu dlouhou 305 m, vyloženou zprvu tesanými trámy, aby se dříví při plavbě nárazy na koryto nerozbíjelo. Spád tohoto úseku činil 185,8 promile. Později bylo koryto kanálu obestavěno kamenem a dno tesanými kamennými deskami. Oslí skluz je úsek „starého“ kanálu, jež počíná u křižovatky cest „Oslí cesta“ a „Ministerka“. Stěny kanálu jsou zde roubeny velkými opracovanými kamennými plotnami, stejně tak dno vyloženo kamennými deskami o velikosti na celou šířku kanálu. Průměrná šířka kanálu při dni je 125 cm, při horním okraji 150 cm, jeho výška je cca 75 cm, přičemž stěny jsou tvořeny kamennými deskami s výškou na celou výšku kanálu. Dno je vyloženo opracovanými kamennými deskami se šířkou na celou šířku kanálu. V současné době je dno částečně zaneseno a je v něm uchycen převážně travní porost. Ke konci trasy „starého“ kanálu, který kopíruje státní hranici s Rakouskem se nachází „spáditý úsek“, jež je nejdelším úsekem hlavního kanálu s velkým spádem. Jeho dno je vydlážděno nepravidelnou kamennou dlažbou do dřevěných příčných prahů a zdi jsou založeny na podélných prazích. Proti zanášení koryta kanálu splaveným pískem byly v trase vybudovány tři lapače písku, do současnosti se dochoval jeden. Kanál je doplněn propustky a mosty, pro posílení množství vody k plavení jsou do něho svedeno množství postranních vodotečí, u větších soutoků jsou tato místa vyzdívána. Ke kanálu jsou připojeny tři smyky, kterými se dřevo plavilo z vyšších poloh do kanálu (Jelení smyk, Jezerní smyk a Kobylí smyk) a jeden smyk Želnavský (nejpozdější), kterým se dřevo plavilo z kanálu k Vltavě. V poválečné době byl celkový stav plavebního kanálu velmi neutěšený. V době druhé světové války a bezprostředně po válce byla prováděna jen nejnutnější údržba, což se výrazně projevilo jeho na stavebním stavu i na možnostech plavby dříví. Proto v roce 1958 došlo k poměrně rozsáhlé rekonstrukci plavebního kanálu podle jednostupňového projektu, zpracovaného Vojenským projektovým ústavem v Plzni. V technické zprávě k úvodnímu projektu se konstatuje značné poškození zdiva kanálu jak z kamenné rovnatiny, tak i poškození a vyvalení žulových desek a existence řady výmolů, způsobených poškozením zdiva. Konstatuje se i zanesení vodních nádrží zásobujících kanál vodou, v havarijním stavu byl i přítok vody z Plešného jezera. První plavba v kanále se uskutečnila roku 1791, poslední roku 1961, kanál tedy sloužil plných 170 let.