Rozsáhlé území horšovské obory nepravidelného půdorysu, vymezené kamennou ohradní zdí, leží mezi obcemi Horšov, Nová Ves a Polžice, západně od Horšovského Týna. Obora byla založena při poplužním dvoře v Horšově pravděpodobně v roce 1593 v močálovitém přírodním prostředí, příhodném pro chov populací bažantů, koroptví a křepelek. Obsahovala soustavu 9 rybníků, nazývaných Jezírka, a byla celá již tehdy obehnána pevnou kamennou zdí. Do vývoje horšovské obory v 1. polovině 18. století zasáhl významný šlechtický rod Trauttmansdorfů, který do kompozice obory vnesl nové dobovou módou ovlivněné prvky. Obora byla tehdy upravena v parkovém stylu, ale nadále sloužila k chovu srnčí zvěře, zajíců a koroptví. V roce 1744 došlo k přestavbě největšího rybníka a na umělém ostrůvku byl založen osmiboký lovecký pavilon Annaburg. Na prvním vojenském mapování z let 1764-1768 je zachycena soustava nejméně čtyř velkých chovných rybníků napájených umělým kanálem z řeky Radbuzy. Následné stavební úpravy obory provedené v roce 1786 vedly k vysušení dalších rybníků; od ostrůvku s glorietem vybíhala vějířovitě vysázená dubová stromořadí a výsadbu doplnily aleje lip a ovocných stromů, hlavně jabloní; na ostrůvek navazovaly drobné remízy prostřídané poli a loukami. V té době se místo pojmenování obora používá název velká bažantnice, ta zaujímala západní část území a na zbylé ploše se kromě rybníků nacházela pole s loukami využívaná jako pastviny pro panské koně a švýcarský ušlechtilý skot. V 80. letech 19. století byla kolem glorietu založena květinová zahrádka. Na druhém vojenském mapování (1845-1846) nese obora název Fasanengarten (bažantnice). Území obory leží v rovinatém terénu protkaném dnes sítí vodních toků se dvěma velkými rybníky, spojených navzájem umělými koryty, které regulují vodní systém celé plochy obory. Celý komplex tohoto unikátně dochovaného loveckého zařízení dokreslují sítě zaniklých cest, zřetelné v dosud existujících dubových alejích. Z hlediska flóry jsou nejvýznamnější listnaté stromy, zejména lípa, dub, topol, jasan, jírovec, habr, olše a vrba, na jejichž výskyt váže řada živočichů.