Druhá věž zaujímá nejvyšší bod rabštejnské ostrožny. Ze stavby se dochoval pouze fragment severní části v maximální výšce 8 m. Věž měla vnější průměr 8,5 m a síla zdiva se blížila 3 m, sokl má tesanou skosenou římsu s větším obsahem pískovce. Dle Vogtova vyobrazení se značně výrazně uplatňovala v celkovém panoramatu sídla. Tři metry před věží byl vystavěn oblouk 1,1 m silné zdi, dnes dochované pouze v severozápadní části, původně však zřejmě obepínající celou západní polovinu pláště věže, obrácenou k přístupové cestě. Tato oblouková část zdi se na severu v pravém úhlu lomí a sestupuje stejným směrem po povrchu skály až do míst, kde nepochybně stála druhá brána městečka, Vogtem znázorněná jako průjezdní věž. Stejná hradba sestupovala od obloukového pláště věže jistě i na jihu, až k hraně strmého srázu ostrožny; zanikla však bez prokazatelné stopy, patrně především v souvislosti s výstavbou barokní klášterní budovy. Průběhu této jižní zdi napovídá i umístění hranolové věžice zv. Daliborka jižně od klášterní budovy (středověký původ věžice je však sporný). Zeď severně od válcové věže, konstrukčně jasně provázaná se svou obloukovou částí (síla asi 1,3 m, výška cca 8 m), neměla podle starších snímků ochoz, ale pouze nepřístupnou stříšku.