Sousoší zhotovené v životní velikosti ze středně zrnitého pískovce v jednom kamenném bloku zachycuje sv. Annu v obvyklém ikonografickém výjevu, kdy učí číst svou dceru Pannu Marii. Obě postavy jsou zobrazeny stojící, sv. Anna má podobu starší ženy, v levé ruce drží otevřenou knihu, do níž nahlíží drobná Marie stojící po Annině pravé noze. Rodinný vztah obou postav je poměrně zdařile ztvárněn a podpořen láskyplným gestem sv. Anny, která má svou pravou ruku lehce položenou na vlasech malé Marie. Celková kompozice sousoší je poměrně klidná, i když v určitých detailech se autor snažil o expresivitu a dynamiku, viz detail plintu, kdy obě postavy stojí na obláčcích, které jsou neseny okřídlenými andílčími hlavičkami. Stejnou snahu o určitou dynamiku je možné pozorovat u detailů zvlněné drapérie, v kontrapostu sv. Anny či v živém zaujetí Panny Marie. Sousoší je umístěno na šestiboký sokl, který na čelní straně nese erbovní alianci donátorů, na heraldicky pravé straně erb Hrzánů z Harasova,na levé straně erb pánů z Harrachu, štíty jsou umístěny do bohaté barokní kartuše se společnou korunou. Boční strany soklu jsou stejně jako v případě Kalvárie zvýrazněny volutami s akantovým dekorem, na menších bočních stranách jsou symetricky zavěšeny ovocné girlandy. V zadní části soklu je linkou zvýrazněno zrcadlo, ve kterém je do hloubky kamene vytesán nápis s datací. Zajímavostí tohoto nápisu je především fakt, že nese dataci 1755, která je vytesána římskými číslicemi v rozích zrcadla a je zároveň obsažena v chronogramu horních dvou řádků nápisu. Vzhledem k doloženému vysvěcení památky, které se odehrálo 26. 6. 1747, je zjevné, že nápis byl vytesán až dodatečně a datace se tak vztahuje k provedení nápisu. .